9 C 347/2021-27 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 3. 8. 2021 domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě dohody o uznání dluhu ze dne [datum] uznal žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 6 137 Kč vzniklý ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], který tuto svou pohledávku včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. V dohodě o uznání dluhu se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni dlužnou částku ve výši 6 137 Kč v celkem 6 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaný nehradil splátky dluhu řádně a včas a žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění dluhu ke dni 19. 7. 2021. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 19. 7. 2021, žalovaný na svůj dluh dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným tzv. Splátkovou dohodu, v níž žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 6 137 Kč vzniklý ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], který tuto svou pohledávku včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Ve Splátkové dohodě se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni dlužnou částku ve výši 6 137 Kč v celkem 5 pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč společně s 6. splátkou ve výši 1 137 Kč. Žalovaný neuhradil řádně a včas 1. a 2. splátku, žalobkyně tak prohlásila dlužnou částku v celém rozsahu za splatnou v souladu s bodem 6. Splátkové dohody, a to dopisem ze dne 19. 7. 2021. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 19. 7. 2021, žalovaný na svůj dluh dosud ničeho neuhradil. 6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka. Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a to zejména předložením uznání dluhu podepsaným žalovaným, a vzhledem k tomu, že žalovaný právní domněnku založenou předloženým uznáním dluhu nikterak nevyvracel, rozhodl soud s odkazem na citované zákonné ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě zcela vyhověl. Lhůta k plnění byla podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 8. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do splatnosti, dostal se s placením dluhu do prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši, ve které žalobkyně požadovala, když tato neodporuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 600 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.