9 C 36/2021-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 17. 11. 2020 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne 8. 8. 2020 použil k přepravě vozidlo veřejné hromadné dopravy na žalobkyní provozované lince [anonymizováno] [číslo] na základě výzvy dopravcem pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil přepravní řád a smluvní přepravní podmínky dopravce. Žalovaný byl dopravcem pověřenou osobou vyzván k úhradě jízdného a přirážky k jízdnému, tyto však neuhradil. Žalovaný porušil své povinnosti cestujícího dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, resp. § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 7 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu a Smluvních přepravních podmínek PID zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Jízdné činí 24 Kč, přirážka činí 1 500 Kč. Žalovaný ani na základě písemné výzvy ze dne 2. 11. 2020 dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 8. 8. 2020 použil žalovaný k přepravě vozidlo veřejné hromadné dopravy na žalobkyní provozované lince [anonymizováno] [číslo] kdy se na základě výzvy dopravcem pověřené osoby neprokázal platnými jízdními doklady, čímž porušil přepravní řád a smluvní přepravní podmínky dopravce. Žalovaný byl dopravcem pověřenou osobou vyzván k úhradě jízdného a přirážky k jízdnému, tyto však neuhradil. O provedené přepravní kontrole byl pořízen zápis [číslo]. Soud má za prokázané, že žalovaný má povinnost uhradit cenu jízdného a přirážky k jízdnému celkem ve výši 1 524 Kč, což neučinil ani na základě písemné předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 2. 11. 2020. 6. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. o. z. za podmínek stanovených § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, resp. § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve vztahu k poskytované dopravě městskou hromadnou dopravou, podle kterých vznikla žalobkyni povinnost přepravit cestující do místa určení a žalovanému povinnost mít u sebe platný cestovní doklad, když za předpokladu nesplnění této povinnosti žalovaným má žalobkyně právo požadovat po něm vedle jízdného také přirážku k jízdnému v maximální výši 1 500 Kč. Soud proto žalobě vyhověl, včetně povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 600 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.