10 C 405/2021-20 — Okresní soud v Chebu

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku podle § 202 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 OSŘ). 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2021 se společností [právnická osoba] Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne 23. 12. 2019 úvěr ve výši 12 462,59 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 20. 8. 2020. 3. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila. 4. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, avšak k důkazům navrhla toliko, aby soud učinil dotaz na banku žalované [právnická osoba] kdo byl majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet] ke dni 23. 12. 2019. Soud tak k dispozici při jednání měl toliko jediný důkaz, jenž provedl a z něhož vyplývá, že majitelem a disponentem účtu byla žalovaná, avšak z tohoto důkazu nevyplývá ani založení smluvního vztahu mezi účastníky, ani to, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Žádné další důkazní prostředky pak žalobkyně nenavrhla a soud není oprávněn v civilním sporu provádět nenavržené důkazy. K označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde uvedla toliko jediný, výše specifikovaný, důkaz. Žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ani to, že je ve věci vůbec aktivně legitimována a z tohoto důvodu soud zamítnul žalobu i co do důvodnosti nároků na úroky z prodlení. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl v celém rozsahu. 5. Soud byl připraven žalobkyni vyzvat na jednání dne 16. 2. 2022 k označení důkazů prokazujícího uzavření smlouvy o úvěru, a k označení důkazu prokazujícího, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a poučit žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny. 6. Výrokem II. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, když plně procesně úspěšná byla žalovaná. Na straně žalované však soud žádné náklady neshledal a žalovaná žádné ani neuplatňovala.