11 C 6/2022-25 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo s účinností od [datum] k uzavření pojistné smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo„ Komplexní pojištění vozidla NAMÍRU“. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal hradit žalobkyni sjednané pojistné ve výši 6 666 Kč, avšak žalovaný pojistné za období od 24. 6. 2020 do 2. 10. 2020 ve výši 2 820 Kč neuhradil. Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala úhrady poplatku za vyhotovení a odeslání upomínky s upozorněním na možný zánik pojištění ve výši 300 Kč a dále poplatku za vyhotovení a odeslání upomínky na dlužné pojistné po zániku pojištění ve výši 300 Kč. Na základě předložených listin dospěl soud k závěru, že žalobkyně prokázala svá tvrzení o uzavření pojistné smlouvy se žalovaným a vzniku povinnosti žalovaného platit pojistné uvedené v pojistné smlouvě, která byla uzavřena ve shodě s ustanovením § 2758 odst. 1 občanského zákoníku. Povinnost tvrzení a důkazní ohledně zaplacení pojistného pak spočívá na žalovaném, který v řízení zůstal nečinný, tudíž žalobkyní uplatněná tvrzení o vzniku povinnosti žalovaného platit sjednané pojistné měl soud na základě shora uvedeného dokazování za prokázaná. Žalobkyni tak náleží dlužné pojistné, včetně poplatku za upomínky po zániku pojištění, jak to odpovídá doloženému sazebníku poplatků, a též úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 3. 10. 2020 do 18. 11. 2021, tedy ode dne následujícího po zániku pojištění. Naopak soud žalobu neshledal v požadavku na zaplacení uplatněného poplatku za upomínku před zánikem pojištění, neboť dle doložené bilance, které se žalobkyně výslovně dovolává, nebyla před zánikem pojištění vyhotovena žádná upomínka (pojištění dle bilance zaniklo již dne 1. 10. 2020, prvá upomínka pochází až ze dne 3. 10. 2020). Soud tedy žalobu v rozsahu uplatněného poplatku za prvou upomínku zamítl (výrok II. rozsudku). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého převážně úspěšné žalobkyni náleží náhrada vzniklých nákladů řízení proti převážně neúspěšnému žalovanému. Žalobkyně přitom byla v řízení neúspěšnou v rozsahu uvedeném ve výroku II. rozsudku, tedy v rámci předmětu řízení v rozsahu 91 % a náleží jí tak náhrada 82 % účelně vynaložených nákladů řízení. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 400 Kč podle § 11 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby celkem ve výši 200 Kč dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a dále náhrady 21% DPH (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu) ve výši 126 Kč. Při podílu 82 % tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 923 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalobkyně.