12 C 151/2022-25 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 1 920 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne [datum] s žalovaným nájemní smlouvu [číslo], na jejímž základě byl žalovaný oprávněn užívat pozemky v [anonymizována dvě slova], specifikované v příloze [číslo] této smlouvy. Nájemní vztah byl uzavřen na dobu neurčitou. Žalovaný se v nájemní smlouvě zavázal hradit roční nájemné ve výši 295 Kč, splatné vždy k 1. 10. běžného roku. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] k nájemní smlouvě bylo zvýšeno roční nájemné na částku 784 Kč, dodatkem [číslo] ze dne [datum] byla nově stanovena roční výše nájemného v částce 642 Kč, neboť žalobkyně ke dni 19. 3. 2015 pozbyla vlastnické právo k jednomu z pronajatých pozemků. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] byla změněna adresa bydliště žalovaného a upraven chybný formát jména žalovaného. Žalovaný dosud neuhradil dlužné nájemné splatné ke dni 1. 10. 2019 ve výši 636 Kč (na částku 642 Kč byl započten přeplatek žalovaného ve výši 6 Kč), dále dlužné nájemné ve výši 642 Kč, splatné ke dni 1. 10. 2020 a dlužné nájemné ve výši 642 Kč, splatné ke dni 1. 10. 2021. 2. Žalovaný se v podané věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z nájemní smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně [příjmení] [anonymizováno] [země] a žalovaným má soud za prokázané, že žalovaný byl oprávněn za účelem provozování drobné zemědělské činnosti užívat nemovitosti specifikované v příloze [číslo] této smlouvy, přičemž se zavázal za toto užívání hradit nájemné splatné ročně pozadu vždy k 1. 10. běžného roku, ve výši 295 Kč ročně, dle čl. 2 dodatku [číslo] k nájemní smlouvě ze dne [datum] bylo sjednáno zvýšení nájemného s účinností od 1. 10. 2014 na částku 784 Kč ročně, dle čl. 2 dodatku [číslo] k nájemní smlouvě ze dne [datum] bylo sjednáno nájemné na částku 642 Kč ročně (vzhledem k pozbytí vlastnické práva žalobkyně k jednomu z pronajatých pozemků). Upomínkou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužného nájemného ve výši 1 278 Kč. Upomínkou ze dne 4. 2. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužného nájemného ve výši 1 920 Kč. Žalovaný dosud neuhradil dlužné nájemné z předmětné nájemní smlouvy za období roku 2019 ve výši 636 Kč, za rok 2020 ve výši 642 Kč a za rok 2021 ve výši 642 Kč. Žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, žádné skutečnosti vyvracející či oslabující žalobkyní uplatněný nárok, soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně korespondujícími s předloženými listinnými důkazy. 4. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav zhodnotil v době uzavření nájemní smlouvy dle ust. § 663 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), dle něhož nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky, přičemž dle ust. § 671 odst. 1 OZ, je nájemce povinen hradit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání. S účinností od [datum] se dle ust. § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ NOZ“), řídí nájemní vztah tímto zákonem, když žalovaný byl v rozhodném období povinen hradit nájemné ve sjednané výši, ve sjednané lhůtě splatnosti dle ust. § 2217 odst. 1 NOZ, což řádně nečinil, přičemž žalobkyni vznikl nárok na zaplacení dlužného nájemného včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 NOZ ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ, podle něhož je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení představující 2 x paušální náhradu po 300 Kč za právní úkony spočívající v přípravě a převzetí věci, podání žaloby dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, celkem částku 600 Kč. 6. Žalobkyně byla dle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena od povinnosti hradit soudní poplatek za podanou žalobu, přičemž vzhledem k tomu, že soud žalobě zcela vyhověl, byla povinnost uhradit soudní poplatek dle § 2 odst. 3 téhož zákona uložena žalovanému, když soudní poplatek za řízení činil dle položky č. 1 bod 1 písmeno a) sazebníku poplatků, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, částku 1 000 Kč.