12 C 20/2022-14 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl vyplacen před podpisem smlouvy, přičemž žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit včetně pevně stanovené zápůjční úrokové sazby ve třinácti měsíčních splátkách, když poslední splátka byla splatná dne 6. 1. 2019. Žalovaný na svůj závazek dosud neuhradil ničeho. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 7. 1. 2019 do zaplacení a sjednaného úroku ve výši 25,85 % ročně dle čl. II. odst. 1 smlouvy o úvěru za dobu od 7. 12. 2017 do zaplacení s tím, že ostatní příslušenství sjednané ve smlouvě žalobkyně nepožaduje. 2. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně v řízení prokázala, že před podpisem smlouvy vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Ve smlouvě o úvěru [číslo] se žalovaný zavázal uhradit jistinu ve výši 20 000 Kč včetně sjednaného úroku 25,85 % ročně ve třinácti měsíčních splátkách. Pokud se jednalo o poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru, a to poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč, žalobkyně tyto podanou žalobou neuplatnila, přičemž soud předesílá, že sjednání těchto poplatků ve shora uvedené výši soud považuje za neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr a žalovaný byl povinen fakticky vyčerpaný úvěr splatit v souladu se smlouvou a § 2399 OZ ve sjednaných termínech splatnosti, a to včetně sjednaných úroků dle § 2395 OZ. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení úvěru, úroků z úvěru, úroků z prodlení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ ležela na žalovaném, který však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí vyhověl, v rozsahu uvedeném pod bodem I. výroku včetně úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovanému uložil povinnost plnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ. 3. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva prostá – když k posílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 750 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.