12 C 463/2022-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl smluvním partnerem dodavatele plynu společnosti [právnická osoba], se kterou uzavřel Smlouvu o sdružených službách dodávky plynu pro odběrné místo [ulice a číslo], [obec] Vzhledem k tomu, že tento dodavatel pozbyl oprávnění dodávat plyn a žalovaný si v následujících třech dnech nezvolil jiného dodavatele plynu, v souladu s platnou právní úpravou ode dne 17. 10. 2021 zajišťovala dodávky plynu a související služby žalobkyně jako dodavatel poslední instance (dále také„ DPI“). O této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne 20. 10. 2021, jehož přílohou byl ceník plynu, ceník služeb a plán záloh. Fakturou [variabilní symbol] vyúčtovala žalobkyně žalovanému cenu odebraného plynu za období od 17. 10. 2021 do 17. 2. 2022 v částce 24 758,38 Kč, splatné dne 22. 3. 2022. Žalovaný dosud na zbývající dlužnou částku ničeho neuhradil, a to i přes zaslanou předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1964 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 OSŘ tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy. Dopisem ze dne 20. 10. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému, že vzhledem k tomu, že její stávající dodavatel plynu pozbyl oprávnění dodávat zemní plyn, spadá v souladu s § 12a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), od 17. 10. 2021 dodávka zemního plynu do jejího odběrného místa, tj. [ulice a číslo], [obec], do režimu dodavatele poslední instance a jeho dodavatelem plynu se tak stává žalobkyně. Současně žalovaného upozornila, že v režimu DPI může zůstat pouze po dobu 6 měsíců, do té doby je žalovaný povinen uzavřít novou smlouvu. Přílohou oznámení byl rozpis záloh, kdy splatnost první zálohy žalobkyně stanovila na 31. 10. 2021. Žalovanému byl odběr vyúčtován fakturou [variabilní symbol] na částku 24 758,38 Kč splatnou dne 22. 3. 2022, zahrnující cenu podle platného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu dle Ceníku plynu DPI v kategorii domácnost a maloodběratel platného od 16. 10. 2021, od 23. 10. 2021, od 30. 10. 2021, od 5. 11. 2021, od 12. 11. 2021, od 19. 11. 2021, od 26. 11. 2021, od 3. 12. 2021, od 10. 12. 2021, od 17. 12. 2021, od 24. 12. 2021, od 1. 1. 2022, od 7. 1. 2022, od 14. 1. 2022, od 21. 1. 2022, od 28. 1. 2022, od 4. 2. 2022, od 11. 2. 2022 za odebrané množství plynu v období od 17. 10. 2021 do 17. 2. 2022 po odečtení zaplacených záloh žalovaným v celkové výši 15 170 Kč. Na tuto částku však již žalovaný ničeho neuhradil, a to i přes zaslanou předžalobní upomínku. 5. Podle § 12a odst. 1 energetického zákona povinnost dodavatele poslední instance má uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu, jehož zařízení je připojeno k přenosové nebo k přepravní soustavě a k jehož distribuční soustavě je připojeno nejméně 90 000 odběrných míst zákazníků, držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem, který je nebo byl součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele nebo vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, jako je držitel licence na distribuci elektřiny nebo na distribuci plynu ve vymezeném území, kde se nachází odběrné místo. Je-li takových držitelů licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem více, má pro kalendářní rok povinnost dodavatele poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu ten z držitelů licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem podle věty první, který k 1. lednu kalendářního roku uvnitř vymezeného území dodává elektřinu nebo plyn do největšího množství odběrných míst spotřebitelů. Energetický regulační úřad zveřejňuje na svých internetových stránkách informaci o tom, který držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem má povinnost dodavatele poslední instance uvnitř vymezeného území jednotlivých provozovatelů distribučních soustav. 6. Podle § 12a odst. 2 energetického zákona dodavatel poslední instance je povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel mj. pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn. 7. Vzhledem k tomu, že společnost [právnická osoba], s níž měl žalovaný uzavřenou smlouvu o sdružených službách dodávky plynu ve smyslu § 72 odst. 2 energetického zákona pro odběrné místo [ulice a číslo], [obec], pozbyla oprávnění dodávat plyn a žalovaný si nezvolil jiného dodavatele plynu, stala se dnem 17. 10. 2021 v souladu s § 12a odst. 2 energetického zákona novým dodavatelem plynu žalobkyně jako dodavatel poslední instance. Žalobkyni tak vznikla ex lege povinnost dodávat žalovanému plyn při současné povinnosti žalovaného hradit její cenu podle platného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu dle Ceníku plynu DPI v kategorii domácnost a maloodběratel platného od 16. 10. 2021, od 23. 10. 2021, od 30. 10. 2021, od 5. 11. 2021, od 12. 11. 2021, od 19. 11. 2021, od 26. 11. 2021, od 3. 12. 2021, od 10. 12. 2021, od 17. 12. 2021, od 24. 12. 2021, od 1. 1. 2022, od 7. 1. 2022, od 14. 1. 2022, od 21. 1. 2022, od 28. 1. 2022, od 4. 2. 2022, od 11. 2. 2022 dle ust. § 62 odst. 2 písm. h) energetického zákona, v uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost nesplnil. Žalovaný se tak dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení, tedy ode dne následujícího po splatnosti předmětné faktury, úroky z prodlení ve výši, jež je v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 991 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.