13 C 98/2021-52 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 17 402 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným elektronicky uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru dne 23. 11. 2020. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 304 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit žalobkyni v 18 splátkách po 940 Kč splatných vždy do každého 23. dne v měsíci. Žalovaný svůj závazek nesplnil a dlužnou částku neuhradil. Žalovaný nereagoval na zaslané upomínky, proto došlo k zesplatnění úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil a jednání soudu se nezúčastnil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne 23. 11. 2020 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 304 Kč na zakoupení televizoru. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit v 18 měsíčních splátkách po 1 006 Kč, z čehož 940 Kč činila splátka jistiny a úroku a 66 Kč za pojištění nemožnosti splácet. Žalovaný své povinnosti nesplnil a dluh nesplatil, proto žalobkyně odstoupila od smlouvy. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného ke splnění jeho závazku předžalobní výzvou ze dne 3. 8. 2021. 4. Uzavření smlouvy o úvěru je prokazováno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 23. 11. 2020, která byla obchodníkovi vyplacena téhož dne. Skutečnost, že žalovaný svůj závazek nesplnil a dluh ve lhůtě nesplatil vyplývá z opakovaných výzev žalobkyně k úhradě dluhu. Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti, když jejich hodnověrnost nebyla zpochybňována ani účastníky řízení. 5. Povinnost tvrzení stanovená v § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), a povinnost důkazní stanovená v § 120 odst. 1 OSŘ ohledně řádného splácení úvěru leží na žalovaném, který však žádnou z těchto povinností nesplnil. 6. Z předložených listin vyplývá, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Podle něj se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 13 304 Kč a ten byl povinen částku zvýšenou o smluvní úrok a další sjednané platby splatit v souladu se smlouvou ve sjednaném termínu splatnosti, což žalovaný neučinil. Protože žalobkyně prokázala existenci pohledávky, soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. Protože žalovaný nesplnil svůj dluh řádně a včas, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo na úrok z prodlení. Žalobkyní požadovaný úrok odpovídá zákonným kritériím. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, neboť měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a dále v nákladech za její zastoupení advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za odměnu advokáta za tři úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po 300 Kč a za tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 100 Kč. Advokát má též právo na náhradu DPH ve výši 21 % Celkem tedy náklady žalobkyně činily 2 452 Kč.