15 C 132/2021-23 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou k Okresnímu soudu v Chomutově dne 7. prosince 2020 a postoupenou zdejšímu soudu usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. ledna 2021, č. j. EPR 320174/2020-8, ve znění doplnění žaloby ze dne 17. května 2021, na zaplacení částky 9 413 Kč, představující nedoplatek pojistného v částce 7 016 Kč za dobu od 5. července do 9. listopadu 2019 a nedoplatek pojistného v částce 2 397 Kč za dobu od 15. října 2019 do 22. února 2020 Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z těchto částek podle výroků I. a II., aniž by tento nárok blíže zdůvodnila. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ke dni 5. července 2018 za účelem sjednání pojistného produktu pojištění vozidla. Předmětem pojištění mělo být vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka]. Pro pojistné období jeden rok bylo stanoveno pojistné 19 047 Kč s roční splatností. První ze žalovaných částek pak představuje nezaplacené pojistné podle této smlouvy. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci dne [datum] další pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ke dni 15. října 2018 za účelem sjednání pojistného produktu pojištění vozidla. Předmětem pojištění mělo být vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka]. Pro pojistné období jeden rok bylo stanoveno pojistné 5 644 Kč s roční splatností. Tato smlouva byla uzavřena na základě písemného návrhu k okamžiku zaplacení prvního pojistného, k němuž došlo 10. prosince 218. Druhá ze žalovaných částek tak představuje nezaplacené pojistné podle této smlouvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 10. ledna tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze strana žalující svou neúčast předem omluvila. 3. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byly sjednány uvedené smlouvy. První z nich ze dne [datum] byla v písemné (zřejmě listinné) formě oběma vlastnoručně podepsána. Obsahovala ovšem vedle pojištění vozidla za pojistné 11 313 Kč, poškození živelnou pohromou za pojistné 555 Kč, střetu se zvěří za pojistné 999 Kč, pojištění zavazadel za pojistné 888 Kč, úrazové pojištění osob za pojistné 672 Kč, pojištění skel za 1 500 Kč a pojištění asistence za pojistné 1 396 Kč, také ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uvedeného vozidla za pojistné 11 106 Kč. V součtu se jednalo o pojistné 28 429 Kč, z nějž byla počítána sleva 33 % na pojistné 19 047 Kč. Druhou smlouvou ze dne [datum] byly pojištěny asistenční služby za pojistné 272 Kč a odpovědnost za újmu způsobenou provozem uváděného vozidla, tedy nikoli vozidlu samotné, za pojistné 8 153 Kč. Z celkového pojistného 8 425 Kč opět byla počítána sleva 33 % na pojistné 5 644 Kč. Tato smlouva byla v písemné formě návrhem, který žalovaný vyslyšel zaplacením prvního pojistného podle tvrzení žalobkyně, jak bylo zřejmé z výpisu z bankovního účtu žalobkyně. 4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). 5. Shora uvedené ujednání účastníků právně hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistné smlouvy. Jejich režim se ve vztahu k pojištění odpovědnosti řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) (dále jen„ ZPOPV“) a ve zbytku a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Z daných smluv byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné za pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV a pojistné za další pojištění za dobu, kdy pojištění trvalo v souladu s § 2782 odst. 1 OZ. Doba pro placení pojistného byla první den pojistného období podle § 2783 odst. 2 OZ. 6. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděných obdobích je tedy důvodný. Pojistné ovšem podle jeho poměrné výše činilo jen 6 679,50 Kč u první smlouvy a 2 026 Kč u druhé smlouvy. Pojistné bylo počítáno podle vzorce P /365, kde P je sjednané roční pojistné a X počet dní, za které bylo pojistné žalováno. Ohledně těchto částek bylo proto žalobě vyhověno výrokem I. 7. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení těchto nedoplatků pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z těchto částek za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu. 8. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 9. Ve zbytku byla žaloba na zaplacení pojistných výrokem II. zamítnuta pro nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní (§ 101 odst. 1 OSŘ). Sjednání pojistného v této výši nebylo soudem zjištěno a žalobkyně nevysvětlila, jak žalovanou výši pojistného jinak určila. Protože soud nezjistil, že by se žalovaný ohledně těchto částek dostal do prodlení s placením, bylo stejným výrokem nutné zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z těchto částek. 10. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě je porovnání procesního úspěchu 8 705,50 ku 707,50 Kč ve prospěch žalobkyně. Míra procesního úspěchu žalobkyně tedy činila přibližně 92,5 % a míra procesního úspěchu žalovaného přibližně 7,5 %. Žalobkyně měla proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 85 %. 11. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podáních ve věci (podání žaloby), vždy po 200 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku. 12. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 400 Kč. Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupný na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč v souladu se závěry vyjádřenými tentokráte například v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 (dostupném na www.nsoud.cz). Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 13. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 957 Kč (~ 85 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 14. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. V daném případě je totiž zřejmé, že tyto případně (nebyla totiž doložena jejich platba) vynaložené náklady nebyly účelné ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ s ohledem na postavení žalobkyně, jako společnosti, zabývající se poskytováním pojištění a inkasováním pojistného, v jejíchž možnostech jistě je vyzvat své dlužníky k placení jejich dluhů s upozorněním na možné osudní vymáhání pohledávky. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, č. j. 25 Co 192/2016-62,