15 C 156/2021-35 — Okresní soud v Chebu

Předmětem tohoto řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 17. února 2021 na zaplacení částky 2 865 Kč s úrokem z prodlení z této částky podle výroku I. K odůvodnění žaloby žalobkyně právně hodnotila, že původní žalobkyně společnost [právnická osoba], (dále jen„ pojišťovna“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] ve znění dodatku o poskytnutí slevy na pojistném, o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem [značka automobilu], [registrační značka], s pojistným 11 781 Kč za roční pojistné období, splatným měsíčně po 982 Kč, vždy k 12. dni každého měsíce. Smlouva měla být uzavřena distančním způsobem přijetím nabídky pojišťovna na uzavření smlouvy uhrazením první splátky pojistného 982 Kč žalovaným dne [datum]. Žalovaný však již nezaplatil pojistné splatné ve dnech 12. července, 12. srpna a 12. září 2019. Za období od 12. července do 8. října 2019 tedy nezaplacené pojistné dosáhlo částky 2 815 Kč Vedle toho se pojišťovna domáhala zaplacení 50 Kč jako upomínacích výloh v souladu s čl. 5 odst. 4 pojistných podmínek. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže vysvětlena. Usnesením zdejšího soudu ze dne 31. prosince 2021, č. j. 15 C 156/2021-30, byl připuštěn vstup žalobkyně do řízení namísto pojišťovny. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k nařízenému jednání ve věci, stejně jako žalobkyně a její zástupce, když pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena. Na základě dokazování soud nezjistil, že by žalobkyní tvrzená povinnost žalovaného platit pojistné právě ve výši 2 815 Kč, resp. 982 Kč měsíčně, byla mezi pojišťovnou a žalovaným sjednána. Žalobkyně k prokázání všech svých tvrzení označila důkazy, které byly zjevně vyhotoveny jí samotnou, nebo pojišťovnou, do jejíhož procesního postavení žalobkyně vstoupila. Z upomínek žalobkyně, či jiné společnosti, která měl být původní věřitelkou, lze totiž zjistit pouze to, že takové upomínky byly vyhotoveny, případně, že nějaká zásilka byla odeslána. Soud proto důkazní návrhy v tomto směru nevyslyšel. Ani písemná smlouva zjevně nemohla tvrzené ujednání s žalovaným prokázat. Již podle žalobních tvrzení totiž neobsahuje jakékoli potvrzení žalovaného o správnosti jejího obsahu. Podstatné pro rozhodnutí tak byl důkaz, označený žalobkyní jako přehled předpisů a plateb. Ani tato písemnost ovšem nebyla opatřena podpisem žalovaného, která by ve smyslu § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) potvrzovala správnost údajů v ní uvedených. Tyto důkazy (důkazní prostředky) proto nepřesvědčily soud o správnosti jejich obsahu. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli tato povinnost by mu jinak (v případě placení) tížila podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). Shora uvedené tvrzené ujednání (byť se žalobkyně o sjednání smlouvy nezmiňovala, lze tvrzení o existenci ujednání odvodit z právních úvah žalobkyně o uzavření smlouvy), resp. jejich část, týkající se pojištění, by skutečně bylo možné souladně s žalobkyní hodnotit jako pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 a násl. OZ. K tomu, aby předmětná smlouva žalovaného (který zjevně měl být pojistníkem) zavazovala k placení pojistného ve smyslu § 2758 odst. 1 OZ, bylo ovšem nutné zjistit, že se žalovaný k placení pojistného sjednáním smlouvy zavázal. Protože podpis žalovaného na písemné smlouvě nebyl a žalobkyně neoznačila žádný relevantní důkaz k tvrzení, že bylo včas zaplaceno alespoň první pojistné, nemohl soud ani uzavřít, že by došlo k uzavření smlouvy podle § 2758 odst. 2 OZ přijetím nabídky pojistitele včasným zaplacením pojistného. Protože se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 815 Kč právě z důvodu nesplnění sjednané povinnosti žalovaným a protože soud takové ujednání nezjistil, byl nucen žalobu na zaplacení této částky výrokem I. zamítnout pro neunesení důkazního břemene. Nebylo-li zjištěno prodlení s plněním jistiny peněžité povinnosti, není možné dovozovat vznik nároku na placení úroku z prodlení, ale na další příslušenství, popsané žalobkyní jako upomínací výlohy či platby za upomínku. Žaloba tak byla stejným výrokem zamítnuta i v tomto rozsahu. Pozdější tvrzené smluvní postoupení žalovaných pohledávek tento závěr nemohlo ovlivnit. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.