15 C 230/2021-23 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byla žaloba na zaplacení částky 2 791 Kč, podaná ke zdejšímu soudu formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 17. května 2021. Ta představovala jednak nedoplatek pojistného 2 191 Kč za období od 4. května do 14. srpna 2020, k jehož placení ve výši 1 976 Kč za kvartální pojistné období se žalovaná měla zavázat ve smlouvě účastníků o pojištění vozidla tovární značky [značka automobilu], typ [typ], [registrační značka], uzavřené mezi účastnicemi dne [datum], jejímž předmětem bylo [název pojistného produktu] [anonymizována tři slova] " a jednak paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 600 Kč, a to za prokazatelně odeslanou upomínku na dlužné pojistné s upozorněním na možnost zániku pojištění. Předmětem řízení byl také úrok z prodlení z těchto peněžitých pohledávek v částce 174 Kč, jenž byl takto kapitalizován za období od 15. srpna 2020 do 17. května 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavila k nařízenému jednání, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. 3. Předně je třeba uvést, že rozsah žalobních tvrzení byl minimální proto, aby soud byl vůbec schopen žalobu věcně projednat. Žalobkyně jednak neuvedla v podstatě žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné hodnotit sjednanou smlouvu jako pojistnou. Nesdělila totiž, co bylo předmětem smluveného závazku tak, aby bylo možné shodně s ní učinit právní hodnocení o uzavření pojistné smlouvy. Přívlastek pojistná je výsledkem právního posouzení, kdy je konkrétní ujednání podřazeno pod zákonem stanovený typ smlouvy. Z obchodního označení a právního hodnocení o tom, že předmětem ujednání mělo být pojištění vozidla (což nakonec vyplývalo jen z části písemné smlouvy; viz níže) nelze pochopitelně zjistit, na základě jakých skutečností (nahodilé události) by mělo být poskytnuto pojistné plnění. Jen z toho, že firma žalobkyně obsahuje slovo pojišťovna lze usoudit, že to měla být právě žalovaná, kdo se měl ve smlouvě zřejmě zavázal platit žalované pojistné žalobkyni. Žalobkyně totiž opět jen právně hodnotila, že má právo na pojistné. Podstatné pro rozhodnutí tak bylo, zda se ve smlouvě žalovaná skutečně zavázala žalobkyni cokoli platit podle žalobkyní specifikovaného smluvního ujednání. 4. Zcela rozporné pak bylo tvrzení o běhu úroku z prodlení. Ten měl být žalován ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného. Právní hodnocení o splatnosti pojistného za pojistné období bylo žalobkyní ovšem vztaženo vždy k jeho prvnímu dni. Pojistné za období od 4. května 2020 tedy mělo být placeno do 4. května 2020. Přesto je úrok z prodlení žalován až od 15. srpna 2020, tedy dokonce po žalobkyní hodnoceném zániku pojištění. 5. Překleneme-li se přes tyto rozpory žalobních tvrzení a jejich právní hodnocení, což soudu umožňuje výklad ustanovení § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“) podle nějž soud není vázán právním hodnocením, nýbrž jen skutkovým vymezením žaloby, je zřejmé, že žalobkyně se zřejmě domáhala zaplacení sjednaného plnění, k němuž ovšem patří jen částka 2 191 Kč. Bez ohledu na to, zda je možné skutková tvrzení podřadit pod právní režim nároku na pojistné podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) nebo se jednalo o smlouvu zákonem typově neupravenou, pramenila by platební povinnost žalované v tomto rozsahu ze zásady: smlouvy zavazují (pacta sund servanda), vyjádřené pozitivně v § 1759 věta první OZ 6. Ohledně nákladů (zřejmě náhrady nákladů) spojených s upomínáním v paušální výši nic o ujednání účastnic tvrzeno nebylo. Jestliže ovšem žalovaná náhrada nevyjadřuje skutečnou hodnotu činnosti, která byla dodavatelem (ve spotřebitelském vztahu) vykonána, ale jedná se o paušální náhradu, nelze žalobkyni právo na placení částky 600 Kč přiznat. Stejný závěr přijal Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 25 Cdo 3476/2008, (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na: http://www.nsoud.cz) když nepřiznal právo na obdobnou náhradu nákladů za řešení škodné události. 7. Na základě dokazování pak soud zjistil, že mezi účastnicemi byla sjednána smlouva, která obsahovala ujednání o pojištění. Jednalo se však o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uváděného vozidla za pojistné 2 755 Kč ročně a havarijní pojištění tohoto vozidla v rozsahu havárie, živel, odcizení a vandalismus za pojistné 5 147 Kč ročně. Celkem tedy roční pojistné činilo 7 902 Kč. Pojistné za čtvrtletní pojistné období pak dosahovalo žalobkyní tvrzených 1 976 Kč, jež se žalovaná ve smlouvě zavázala platit. 8. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná nezaplatila žalované pojistné, paušální náhradu nákladů, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaná v tomto směru neuváděla tvrzení o případném opaku, ačkoli jí tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 OSŘ. 9. Shora uvedené ujednání účastníků hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu. Její režim se ve vztahu k pojištění odpovědnosti řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) (dále jen„ ZPOPV“) a ohledně dalšího pojištění a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaná byla pak povinna hradit jen pojistné za pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV a pojistné za ostatní pojištění za dobu, kdy pojištění trvalo v souladu s § 2782 odst. 1 OZ. Doba pro placení pojistného první den pojistného období byla určena § 2783 odst. 2 OZ. 10. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení žalované jistiny v částce 2 191 Kč je tedy důvodný. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný úrok z prodlení, počítaný z tohoto pojistného v částce 136,68 Kč, považuje soud v souladu s uvedenými právními předpisy za úrok z prodlení zákonný. 11. Ze všech shora uvedených zjištění a právních hodnocení soud žalobě na zaplacení pojistného 2 191 Kč s úrokovým příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku. Lhůta pro plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ. 12. Výrokem II. soud naopak jako nedůvodnou zamítl žalobu na zaplacení paušalizované náhrady nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 600 Kč, jako hmotněprávního příslušenství žalovaného pojistného (§ 513 OZ). Na základě uplatněných skutkových tvrzení totiž nebylo možné zjistit právní normu, z níž by tato žalovaná povinnost vyplývala. Protože nárok na zaplacení částky 600 Kč byl hodnocen jako nedůvodný, zamítl soud výrokem II. také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky s ohledem na vázanost tohoto příslušenství k této jistině. 13. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 2 191 Kč s úrokem z prodlení a žalovaná byla procesně úspěšná v částce 600 Kč s úrokem z prodlení. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 2 791 Kč činila přibližně 78,5 % a míra procesního úspěchu žalované 21,5 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 57 %. 14. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a písemném podání ve věci (podání žaloby), vždy po 1 000 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto tři úkony po 300 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku. 15. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ náklady na soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní ta