15 C 267/2021-60 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 7. června 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení pohledávek ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ banka“) a žalovanou dne [datum]. K odůvodnění žaloby uvedla, že podle smlouvy banka dne [datum] předla žalované úvěrové peníze ve výši 22 tis. Kč, které se žalovaná měla zavázat bance vrátit zpět spolu s příslušenstvím, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 857 Kč do [datum]. Příslušenství bylo zřejmě tvořeno úrokem ve výši 15 % podle smlouvy. Žalovaná však tuto svou povinnost nesplnila ohledně celé úvěrové jistiny 22 tis. Kč. Vzhledem k tomu se žalobkyně žalobou v této věci domáhala zaplacení této částky spolu s úrokem 15 % podle výroku II. a smluvní pokuty v částce 11 tis. Kč. Ta měla být sjednána také ve smlouvě žalované s bankou pro případ prodlením žalované s placením, a to v poměru 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení. Smluvní pokuta byla počítána z částky 22 tis. Kč za období od 3. srpna 2018 do 7. června 2021 a z její celkové výše 22 858 Kč byla žalována část 11 tis. Kč. S ohledem na prodlení žalované byl dále stejnou žalobou žalován úrok z prodlení podle výroku I. Tyto pohledávky byly podle žalobkyně postoupeny smluvně další osobám. Nejprve podle smlouvy ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], [IČO], a poté touto společností smlouvou ze dne [datum] žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k prvnímu jednání nařízenému ve věci na den 6. dubna tr. se bez omluvy nedostavila. 3. Po dokazování soud z písemné smlouvy předložené žalobkyní zjistil, že mezi bankou a žalovanou došlo dne [datum] ke sjednání smlouvy, podle níž banka poskytla žalované částku 22 tis. Kč jako úvěr, který se žalovaná zavázala splácet po 2 8574 Kč měsíčně. Stejnou smlouvou bylo ujednáno právo banky na zaplacení uváděné smluvní pokuty pro případ, kdy žalovaná platební povinnosti podle smlouvy nesplní. 4. Soud však z písemné smlouvy nezjistil, že by smluvní strany ujednaly povinnost žalované k placení poměrného úroku 15 %. Předmětem závazku žalované byl totiž jen úrok určený v absolutní částce. Ustanovení obsahující údaj o poměrném úroku se vyskytovalo v podmínkách smlouvy jen jako vyjádření sazby nákladů na úvěr, nikoli jako výslovná povinnost žalované platit další úrok. Po spotřebiteli, jako slabší smluvní straně, jíž žalovaná bezpochyby byla, lze přitom vyžadovat splnění jen takové platební povinnosti, která byla dostatečně určitě a srozumitelně ujednána. V této souvislosti lze poukázat na stejný závěr, vyjádřené pro obdobnou situaci řešené v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. července 2021, čj. 64 Co 168/2021-54, jakožto soudu odvolacího v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 105/2020. 5. Nalézací soud dále ze smluv o postoupení a jejich příloh zjistil, že došlo k ujednání o postupování žalovaných pohledávek podle tvrzení žalobkyně. 6. Smlouvu žalované a banky hodnotí soud jako smlouvu o úvěru, jejíž režim podléhá § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Na základě této smlouvy vznikla bance povinnost poskytnout žalované úvěr ve sjednané výši a žalované vznikla povinnost řádně a včas poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Banka svoji povinnost vyplývající z uvedené smlouvy splnila, žalovaná nikoli, když ke dni podání žaloby dlužila žalobkyni z poskytnutého úvěru 22 tis. Kč. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním tohoto peněžitého dluhu po lhůtě jeho sjednané splatnosti ve smyslu § 1958 OZ je také povinna podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni z žalované jistiny požadovaný úrok z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Povinnost žalované ke splácení úvěru byla ve smyslu § 2048 a násl. OZ utvrzena ujednáním o smluvní pokutě. Protože ji žalovaná porušila, je povinna zaplatit smluvní pokutu, jejíž žalovaná výše odpovídá smlouvě žalované s bankou. 8. Výrokem I. proto soud vyhověl žalobě na vrácení úvěru 22 tis. Kč s úrokem z prodlení a na zaplacení smluvní pokuty 11 tis. Kč. Aktivní věcná legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení pohledávek žalobkyni. Doba pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 9. Výrokem II. soud naopak zamítl žalobu na placení poměrného úroku, neboť nezjistil, že by se žalovaná k placení tohoto příslušenství zavázala. Sjednaný úrok podle smlouvy přitom nebyl žalován. 10. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. Žalobkyně byla procesně úspěšná ohledně částky 33 tis. Kč a úroku z prodlení, který v době vyhlášení rozsudku dosáhl částky 7 285,22 Kč. Žalovaná byla procesně úspěšná ohledně poměrného úroku, který v téže době dosáhl částky 15 993,70 Kč. Z takto stanoveného předmětu řízení ve výši 56 278,92 Kč tedy byla žalobkyně úspěšná v poměru 71,6 % a žalovaná v poměru 28,4 %. Žalobkyni proto svědčí právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 43,2 %. 11. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 1 320 Kč, odměnu svého advokátního zástupce za tři úkony právní služby po 2 420 Kč spočívajících v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby a sepisu předžalobní výzvy. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto úkony po 300 Kč a náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazované odměny a výdajů svého zástupce. 12. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 1 320 Kč v souladu s § 137 OSŘ. Odměnu svého zástupce, který je advokátem, podle § 137 OSŘ, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz) podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 500 Kč podle § 14b ve spojení s § 11 advokátního tarifu; celkem v částce 1 000 Kč Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby podle závěrů Nejvyššího soudu, obsažených tentokráte například v jeho usnesení ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, a to ve smyslu § 14b advokátního tarifu po 100 Kč za uvedené zohledněné úkony právní služby; tedy celkem 200 Kč. Náhradě odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 13. Celkem se jedná o částku 2 772 Kč. Žalovaná je tedy povinna žalobkyni nahradit 1 198 Kč (~ 43,2 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 14. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalované, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Náklady v tomto směru případně (když jejich zaplacení nebylo doloženo) vynaložené by nebyly účelné ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ s ohledem na postavení žalobkyně, jako společnosti, zabývající se obchodováním s pohledávkami a jejich inkasováním. V jejích možnostech tedy jistě je vyzvat své dlužníky k placení jejich dluhů. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016-62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017-94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015-55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015-47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014. 15. S ohledem na zjevně jiné právní hodnocení žalobkyně ohledně aplikace právní úpravy náhrady nákladů řízení je nutné doplnit vysvětlení důvodu použití ustanovení § 14b advokátního tarifu. To vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), v řízení je předmětem řízení peněžité plnění, jeh