15 C 352/2021-17 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. srpna 2021, na zaplacení pohledávek, vzniklých v důsledku přepravy žalovaného dopravním prostředkem žalobkyně, při níž se žalovaný neprokázal při přepravní kontrole platným jízdním dokladem. Podle tvrzení žalobkyně se tak žalovaný přepravoval [druh dopravního prostředku] na lince [označení] ve 14:57 hodin dne 17. května 2021 ve stanici [název], kdy mu podle žalobkyně vždy vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné 24 Kč a přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) 1 500 Kč na základě výzvy kontrolora. Vedle této žalované jistiny se žalobkyně stejnou žalobou domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroků I. a II., když se žalovaný podle žalobkyně dostal do prodlení ode dne následujícího po přepravní kontrole, neboť splatnost pohledávky nastala v den jejího provedení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce se ani žalovaný nedostavil k nařízenému jednání, přičemž pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena. 3. Soud na základě dokazování dospěl ke skutkovému zjištění, jež odpovídalo žalobním tvrzením o přepravě žalovaného v uváděný den dopravním prostředkem žalobkyně, že přitom byla provedena přepravní kontrola, při níž se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a při níž žalobkyně vždy vyzvala žalovaného k zaplacení žalovaných částek a že smluvní přepravní podmínky žalobkyně skutečně obsahují povinnost cestujícího zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému 1 500 Kč, pokud se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, nesnižuje-li se výše této přirážky za splnění dalších uváděných podmínek. Z tarifu žalobkyně pak soud zjistil, že jízdné je stanoveno v cenách od 18 do 116 Kč. 4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalované částky žalovaný nezaplatil. Jde totiž o tvrzení o negativní skutečnosti, ohledně nějž tíží břemeno tvrzení a prokázání opaku žalovaného podle § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). 5. Byť žalovaný použil dopravní prostředek provozovaný žalobkyní bez platného jízdního dokladu a netvrdil přitom, že by chtěl využít svého práva na přepravu z jízdního dokladu (který ostatně zřejmě ani neměl), došlo mezi přepravkyní - žalobkyní a žalovaným k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) ve spojení s § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (dále jen„ PŘ”) neboť takový závěr přijal Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 10. ledna 2001, sp. zn. Pl. ÚS 33/2000, vyhlášeném ve sbírce zákonů pod č. 78/2001. Nárok žalobkyně tak vychází z oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem, zakotveném v § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, (dále jen„ ZD“). Jde o zvláštní deliktní povinnost žalovaného za porušení povinnosti sjednat s přepravcem při využití prostředku hromadné přepravy osob přepravní smlouvu, resp. cestovat přepravním prostředkem pouze s platným jízdním dokladem, jak je zřejmé z § 15 písm. b) PŘ. Protože žalovaný nesplnil svou povinnost ve lhůtě stanovené přepravcem podle § 1958 OZ ve smyslu § 15 písm. b) PŘ, je podle § 37 odst. 5 písm. b) ZD povinen zaplatit nejen jízdné, ale i přirážku k jízdnému za porušení přepravního řádu, uložené mu podle § 37 odst. 5 písm. c) ZD. 6. Výše přirážky, určená přepravkyní v čl. 8 bodu 4 smluvních přepravních podmínek, nepřekročila hranici stanovenou v § 18a odst. 3 ZSD. Žaloba na zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč je tedy důvodná. 7. Jízdné, jehož placení lze žalovanému uložit, musí být ve smyslu § 7 PŘ určeno přepravcem v jeho tarifu. Protože tarif žalobkyně určoval jízdné od 18 Kč a žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, které by vysvětlily určení jízdného v žalované výši 24 Kč, lze žalobě na zaplacení jízdného vyhovět jen v částce jízdného 18 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná pro neunesení důkazního břemene žalobkyní, případně břemene tvrzení, zakotveného v § 79 odst. 1, § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 OSŘ. 8. Neuhrazením jízdného v částce 18 Kč a přirážky k němu se žalovaný zároveň dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úrok z prodlení, a to dle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalobkyní požadovaný úrok z prodlení považuje soud v souladu s uvedenými právními předpisy za úrok z prodlení zákonný. Naopak nelze uzavřít, že by se žalovaný dostal do prodlení s placením jízdného v částce 6 Kč. Nárok na placení úroku z prodlení z této částky tedy není důvodný. 9. Z těchto všech důvodů soud žalobě výrokem I. vyhověl v důvodné části a ve zbytku ji výrokem II. zamítl. Lhůta pro splnění povinnosti podle výroku I. byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 10. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 3 OSŘ, podle kritéria převážného procesního úspěchu ve věci, když míra procesního neúspěchu je jen nepatrná. Žalobkyni při jejím nepatrném procesním neúspěchu tedy svědčí právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem. 11. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce v částce po 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby spočívajících ve výzvě k plnění, převzetí a přípravě zastoupení a v písemném podání ve věci. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů svého zástupce, celkem ve výši 1 489 Kč. 12. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 400 Kč. Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu, v celkové výši 400 Kč. Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu, tentokráte například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001. Náhradě odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 13. Celkem se jedná o částku 1 126 Kč O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 14. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Náklady takto (případně, když nebylo doloženo jejich placení) vynaložené totiž nelze hodnotit jako účelné s ohledem na postavení žalobkyně, která se zabývá přepravou cestujících a inkasováním jízdného. V možnostech žalobkyně jistě je vyzvat dlužníky k placení jejich dluhů i bez (právní) pomoci advokáta. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, č. j. 25 Co 192/2016-62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, č. j. 25 Co 208/2017-94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, č. j. 25 Co 445/2015-55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, č. j. 25 Co 427/2015-47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.