15 C 400/2021-29 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21. září 2021 na zaplacení částky 3 978 Kč, představující nevrácený úvěr (žalobkyní také označena jako neuhrazená jistina) 2 995 Kč, nezaplacený poplatek za poskytnutí úvěru 99 Kč, za expres výplatu 199 Kč, za SMS servis 98 Kč (účtovaný po 49 Kč ve dnech 15. ledna a 16. února 2021) a za prodloužení splatnosti 297 Kč, nezaplacenou smluvní pokutu 90 Kč a účelně vynaložené náklady (zřejmě náhrada těchto nákladů) 200 Kč Vedle toho se stejnou žalobou domáhala žalobkyně zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši a zřejmě z částky 3 978 Kč za období od 23. srpna do 21. září 2021 v částce 27,78 Kč a dále v poměru 8,5 % až do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedla žalobkyně, že dne [datum] uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu. K tomu mělo dojít podrobně popsaným způsobem prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, případně prostřednictvím mobilní aplikace žalobkyně po ověření identity žadatele o úvěr (a tedy zřejmě i žalovaného) shodou se jménem majitele bankovního účtu, z nějž byla žalobkyni převedena částka ověřovacího poplatku 1 Kč. Na základě této smlouvy měla být žalovanému v týž den zaslána na účet uvedený žalovaným v písemné smlouvě částka 3 tis. Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit a zaplatit poplatek za poskytnutí v částce 99 Kč. Splatnost úvěru měla být 30 dnů od poskytnutí. Sjednány byly také další poplatky, a to za expres výplatu v částce 199 Kč, za odklad splacení úvěru o 30 dnů v částce 297 Kč a za informace o každé důležité události prostřednictvím SMS v částce 49 Kč měsíčně. Žalovaný se přesto dostal do prodlení s úhradou dlužné částky a byl proto žalobkyní vyzván k úhradě. V souladu se smlouvou byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady vzniklých v souvislosti s jejím vymáháním po 100 Kč dne 25. března a 24. června 2021. Výše žalovaných pohledávek byla stanovena započítáním splátek žalovaného v celkové výši 5 Kč podle smlouvy. Žalovaný byl dále k placení marně vyzván předžalobní výzvou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavil k jednání před soudem, nařízenému na den 3. srpna tr., když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. 3. Na základě dokazování soud nezjistil, že by ke sjednání žalobkyní tvrzené smlouvy mezi účastníky došlo. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení označila jen obecně (tj. hromadně ke všem tvrzením) tyto písemné důkazy: Výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba], Plná moc udělená žalobcem [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokátovi, Substituční plná moc, Rozhodnutí o registraci k DPH [titul] [jméno] [příjmení], Předsmluvní informace, Úvěrová smlouva, Předžalobní výzva, Podací arch k předžalobní výzvě, Opis výpisu proplacení smlouvy, Splátkový kalendář, Sazebník poplatků a Kopie dokladů. 4. Podle § 79 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) je žalobce povinen listinné důkazy k návrhu připojit. K žalobnímu návrhu, jenž byl učiněn v elektronické podobě, byly připojeny elektronické písemné přílohy. Žádný z nich však nebyl nazván jako úvěrová smlouva. Obsahově se písemné smlouvě účastníků nejvíce blížila písemnost, vtělená do datového souboru s názvem [název datového souboru] [anonymizováno]. Její část byla nazvána úvěrová smlouva a obsahovala tvrzené ujednání o úvěru a jeho splácení. Jednalo se tedy zřejmě o písemnou smlouvu, z níž žalobkyně své nároky dovozovala. 5. Smlouva je datována dnem [datum] jak u vlastnoručního podpisu osoby jednající za žalobkyni, tak u podpisu žalovaného, který je ovšem zaznamenán jen SMS kódem. Tato písemnost tedy nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána a žalovaný ani jinak neosvědčoval správnost jejího obsahu. Protože jde o soukromou písemnost, nemohl tak soud v souladu s § 565 zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) a v souladu s § 120 odst. 2 věta druhá OSŘ vycházet ze správnosti jejího obsahu. Žalobkyně totiž neprokázala, že to byl právě žalovaný, kdo se registroval popisovaným způsobem na webovém rozhraní žalobkyně a kdo potvrzoval závaznost elektronicky zobrazovaného ujednání příslušným kódem, resp. ani to, že takto byla správnost vůbec potvrzena. K tomu označený důkaz zobrazení obrazovky počítače, obsahující zjevně nějaké údaje z vnitřního informačního systému žalobkyně, vypovídací hodnotu neměl. Lze tedy jistě souhlasit s žalobkyní v tom, že potvrzení o sjednání písemné smlouvy lze provést jinak, než vlastnoručním podpisem. To, že takové potvrzení provedl právě žalovaný ovšem soud nezjjistil. 6. Neprokázáno bylo také to, že to byl právě žalovaný, kdo měl žalobkyni převést ověřovací poplatek 1 Kč. Žalobkyně k prokázání tohoto potvrzení zjevně žádný důkaz neoznačila. Jestliže tedy žalobkyně dále prokazovala převod částky 3 tis. Kč na účet žalovaného, resp. na účet, z nějž byla podle ní provedena ověřovací platba žalovaným, nebylo možné toto tvrzení nijak ověřit. 7. Obdobně potvrzení o provedené platbě (the pay) ze dne [datum], jež mělo prokázat převod částky 3 tis. Kč na stejný žalobkyní uváděný účet, neprokazovalo to, že to byl právě žalovaný, do jehož dispoziční sféry se tato částka dostala a že se tak stalo právě na základě výše popsaného ujednání žalovaného. Není jasné, zda (pokud by žalovaný byl skutečně vlastníkem účtu), že to byl právě žalovaný, kdo jednal s žalobkyní, kdo dával příkaz k převodu peněz a kdo nakonec částku z účtu přijal. Ani disponent totiž nemusí být vždy totožný s majitelem účtu. Tyto důkazní prostředky tedy tvrzení žalobkyně o poskytnutí částky odpovídajíc úvěru neprokazovaly. 8. Další žalobkyní označený důkaz obsažený v datovém souboru s názvem [název datového souboru] [anonymizováno], jež by mohl odpovídat důkaznímu návrhu [název listiny] [anonymizována tři slova], mohl být zjevně buď jen soukromým záznamem (písemností) jeho zpracovatele, který navíc ani nebyl v písemnosti uveden, nebo se mělo jednat o nikým neautorizovaný výpis o bankovní transakci. Ani zde tedy nebylo možné tuto soukromou písemnost použít proti žalovanému, který nijak neosvědčoval její správnost. 9. V souvislosti s tvrzením žalobkyně o průběhu kontraktačního procesu je třeba si uvědomit, že žalobkyně dovozuje závaznost určitého jednání a autorizaci žalovaného z dokumentů či svých podmínek, které se ovšem mohou stát závaznými teprve poté, co s jejich závazností autorizovaná osoba vysloví souhlas. To, že by takový souhlas vyslovil právě žalovaný a nikoli jiná osoba, ovšem zjištěno nebylo. Jinými slovy, to, že žalobkyně spatřuje v určitém konání neznámé osoby jednání žalovaného je podloženo právě jen samotným podmíněným jednáním, nikoli předchozím souhlasem s takovým postupem. Smlouva, či jiné podmínky ovšem nemohou zavazovat jiného dříve, než ji, či je sám sjedná. Lze si jistě představit, že sjednání smlouvy (tedy závaznost ujednání) může být potvrzeno například jinou činností (např. zveřejněním inzerátu, vyvěšením praporu, rozsvícením světla atd.). Vždy však musí být předem jasné, že právě s tímto jednáním spojuje zavázaná osoba určité konkrétní následky. Pouze z toho, že někdo (a možná i žalovaný) zaslal žalobkyni číslo svého telefonního spojení, svoji emailovou adresu, ověřovací poplatek, anebo kopii svého osobního dokladu nemůže být dovozováno, že se žalovaný zavázal právě k placení, jehož se žalobkyně domáhala, protože to mohlo být placení jiné, nebo to konečně mohlo mít zcela jiný význam. Žalobkyně totiž neprokazovala to, že by právě s žalovanými následky žalovaný tyto skutečnosti spojoval. 10. Ani další žalobkyní označené důkazní prostředky jiné skutkové zjištění soudu přinést nemohly. Jde totiž buď jen o soukromé písemnosti žalobkyně bez jakéhokoli potvrzení žalovaného o jejich správnosti (viz § 565 OZ), nebo jen buď dokládaly (nikoli prokazovaly) procesní skutečnosti (plná moc, registrace k dani), anebo byla jejich důkazní hodnota již podle jejich názvu a očekávaného obsahu nevýznamná (jednostranná výzva k plnění, sazebník poplatků jako vedlejší dokument hlavního ujednání, kopie dokladů). 11. Základ žalobních tvrzení o sjednání uváděné smlouvy (o úvěru, poplatcích a smluvní pokutě) a předání úvěrových peněz žalovanému tedy soudem zjištěn nebyl. Žalobě na zaplacení částek v celkové výši 3 978 Kč proto soud nemohl vyhovět pro neunesení důkazního břemene žalobkyní (§ 79 odst. 1, § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 OSŘ). Nebyla-li žaloba na zaplacení jistiny shledána důvodnou, nelze žalobkyni přiznat ani žalovaný úrok z prodlení. Jestliže totiž nebylo zjištěno prodlení s plněním peněžité povinnosti, není možné dovozovat vznik nároku na její příslušenství, jež je sankcí za toto prodlení. Proto byla žaloba výrokem I. zamítnuta. 12. K hodnocení o neunesení důkazního břemene lze doplnit, že nedostavením se k nařízenému jednání, se žalobkyně zároveň zbavila výsady procesního poučení o nutnosti označit (další) důkazy ke všem svým tvrzením ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ, jak uzavřel také Ústavní soud České republiky například ve svém usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp