15 C 459/2021-67 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, podanou dne 14. prosince 2020 formou návrhu na vydání platebního rozkazu u [název soudu], se žalobkyně domáhala zaplacení nevráceného úvěru 45 548,46 Kč, náhrady nákladů 1 500 Kč, úroku 602,26 Kč, to vše ze smlouvy účastníků o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum]. Věc byla postoupena k projednání zdejšímu soudu dne [datum] usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]. Poté byla žaloba doplněna podáním ze dne 23. ledna tr. Podle žalobkyně byla smlouva uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku tak, že souhlas s obsahem smlouvy měl žalovaný stvrdit jedinečným kódem, jež mu žalobkyně zaslala textovou zprávou. Ve smlouvě se žalovaný měl zavázat vrátit žalobkyni úvěr, který mu postupně poskytla do sjednaného úvěrového limitu 50 tis. Kč v období od [datum] do [datum] v celkové částce 51 966,95 Kč Ani po částečném splácení a písemném uznání dluhu nebyl úvěr ve výši žalované jistiny vrácen, přestože k tomu měl být žalovaný opakovaně vyzván. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroků I. a II., aniž by byl tento nárok blíže odůvodněn. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k jednání před soudem nařízenému na den 5. září tr. stejně jako strana žalující (jejíž neúčast byla ovšem předem omluvena). Soud z písemné smlouvy o úvěru nezjistil, že by žalovaný potvrdil jakkoli správnost jejího obsahu (§ 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“)) a že tedy projevil vůli být jí vázán. Ze žalobních tvrzení se podávalo, že žalovaný měl do elektronického textu smlouvy, zobrazeného na webovém rozhraní úvěrující, vložit identifikační kód, jež mu úvěrující předtím poslala textovou zprávou na jeho telefonní číslo. K tomuto jednání (jak žalobkyně, tak žalovaného) ovšem žalobkyně neoznačila žádné důkazy. Odkaz na smlouvu uváděného čísla potvrzovala ovšem písemnost označena jako uznání dluhu a dohoda o splátkách …, podepsaná vlastnoručně žalovaným dne [datum]. Podle ní žalovaný dlužil žalobkyni vrácení úvěru v částce 54 650,72 Kč, které se zavázal splácet první splátkou 5 tis. Kč do [datum] a dalšími po 3 tis. Kč vždy do 15. dne každého dalšího měsíce při ztrátě výhody splácení při prodlení s platbou jakékoli splátky. To, že by se uznání dluhu mělo týkat právě žalobkyní tvrzené a předložené písemné smlouvy se z uznání nepodávalo. Lze si jistě představit smlouvu opařenou předmětným číslem s jakýmkoli obsahem, o níž by bylo možné tvrdit, že obsahuje uznaný dluh žalovaného. V písemné dohodě o uznání dluhu nicméně žalovaný potvrzoval, že má vůči žalobkyni dluh z úvěru v uváděné výši. Proto soud v souladu s § 2053 OZ vycházel z toho, že dluh v obě uznání trval. Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že žalovaný po sjednání splátek zaplatil dne 22. května 2020 částku 5 500 Kč a dne 14. července částku 1 500 Kč. Přesto z uznaných 54 650,72 Kč žalovala jen 45 548,46 Kč. Podle dohody o splátkách by se tato jistina stala dlužnou od 16. července 2020 při řádném splácení. Soud proto při nedostatku tvrzení žalovaného o jiném splácení vycházel z tohoto předpokladu. Výrokem I. proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni žalovanou jistinu s úrokem z prodlení od 16. července 2020, když právo na zaplacení těchto pohledávek žalobkyni svědčilo podle § 2395 a násl. a § 1970 OZ Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Uznání dluhu nezahrnovalo žádné úročení úvěru, ani právo žalobkyně na paušalizaci nákladů spojených s uplatněním její pohledávky (§ 513 OZ). A protože žalobkyně vznik žádných nákladů nedoložila a jiné důkazy k prokázání vzniku těchto platebních povinností neoznačila, byla žaloba výrokem II. v tomto rozsahu zamítnuta. Stejným výrokem zamítl soud také žalobu na placení úroku z prodlení z těchto částek, neboť prodlení s plněním takto úročeného peněžitého dluhu nebylo zjištěno a úrok z prodlení z přiznané jistiny, jehož výše převyšovala zákonem stanovenou hranici (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Výrokem III. soud pak rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle poměru procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 45 548,46 Kč a dalšímu úrokovému příslušenství, jež v době vyhlášení rozsudku dosáhlo 5 050,85 Kč, celkem tedy v částce 53 599,31 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný ohledně částky 2 102,26 Kč a dalšího úrokového příslušenství, jež v době vyhlášení rozsudku dosáhlo 1 239,37 Kč, celkem tedy v částce 3 341,63 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného peněžitého předmětu řízení 56 940,93 Kč činila 94 % a míra procesního úspěchu žalovaného 6 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 88 %. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: soudní poplatek v částce 2 353 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 2 940 Kč a za jeden úkon právní služby (3. sepis výzvy k placení) v částce 1 470 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; na náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 13 odst. 3 advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, po 300 Kč a na náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 12 336 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 10 856 Kč (~ 88 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.