20 C 107/2021-244 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 12. 6. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud nahradil projev vůle žalovaného tak, že žalobkyně a žalovaný uzavírají smlouvu o vypořádání restitučního nároku, jíž by došlo k převodu pozemku [parcelní číslo], zapsaného v katastru nemovitostí pro [katastrální uzemí] na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ Pozemek“), a to za celkovou cenu ve výši 30 435 Kč. Dle podstatných žalobních tvrzení je žalobkyně je oprávněnou osobou v rámci právního nástupnictví po Mgr. [jméno] [příjmení], [obec] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], u nichž bylo rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR ze dne 20. 11. 2009 určeno, že jakožto osoby oprávněné dle § 4 odst. 1, odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“) nejsou vlastníky nemovitosti — stavby kůlny na stavebním pozemku [parcelní číslo] dle pozemkového katastru v k. ú. [anonymizováno] (dále jen„ Nemovitost“), která byla převedena do správy [anonymizována dvě slova] n. p. [obec], a to z důvodu odstranění stavby a za tuto nemovitost byla dle zákona o půdě přiznána náhrada. [anonymizována dvě slova] [obec] ukončil dne 31. 10. 1995 svoji činnost a nedokončené restituční případy byly převedeny na žalovaného, dne 8. 6. 2011 pak byla mezi právními předchůdci žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a žalovaným uzavřena dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání, ve které žalovaný za zaniklou Nemovitost přiznal náhradu v celkové výši 1 416 285 Kč, tato náhrada byla určena za použití znaleckého posudku [číslo] ze dne 25. 11. 2010 znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], dne 20. 6. 2011 byla pohledávka uvedených oprávněných osob postoupena [právnická osoba] s. r. o., [IČO], dne 21. 6. 2011 žalovaný písemně uznal [právnická osoba] s. r. o. restituční pohledávku a písemně se zavázal tento restituční nárok uspokojit převodem v pozemcích oceněných dle vyhl. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., na základě žádosti [právnická osoba] s. r. o. ze dne 20. 9. 2011, o vypořádání částečného restitučního nároku, byla část restitučního nároku ve výši 586 285 Kč žalovaným uspokojena, zbylá část restitučního nároku ve výši 700 000 Kč byla postoupena společnosti [právnická osoba], [IČO] a část ve výši 130 000 Kč byla postoupena [právnická osoba] s. r. o., [IČO], dne 18. 10. 2011 byla mezi právním předchůcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání v níž žalovaný restituční nárok společnosti [právnická osoba] ve výši 700 000 Kč uznal a zavázal se k jeho uspokojení, dne 21. 3. 2016 byla tato pohledávka společností [právnická osoba] postoupena společnosti [právnická osoba], [IČO], která jí následně s účinností ke dni 5. 12. 2018 postoupila žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], i žalobkyně oznámili žalovanému dopisy ze dne 15. 4. 2019. Dne 16. 10. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného předžalobní výzvou k vydání jí specifikovaných pozemků, žalovaný restituční nárok žalobkyně dosud neuspokojil. 2. Žalovaný k podané žalobě namítal, že původní nárok se stal předmětem několikanásobného postoupení, jehož účelem byla čistá spekulace, přičemž jednotliví postupníci nikdy neprovozovali zemědělskou činnost, má zato, že dohodou o restitučním nároku je obcházen zákon o půdě, konkrétně § 13 odst. 6 a 7 tohoto, neboť prolamuje lhůty zde stanovené. Ujednání dohody o restitučním nároku dále považuje za neurčité, zejména pokud jde o uvedení konkrétní lhůty k plnění a výčtu konkrétních věcí, jež mají sloužit jako náhrada, za nejasnou považuje dále odpověď na otázku, v jakých cenách by k vyrovnání mělo dojít, neboť podle zákona o půdě má k vyrovnání dojít v cenách ke dni 24. 6. 1991. Dle § 16 odst. 4 zákona o půdě náhrada spočívá ve věcech, které osoba povinná k poskytnutí náhrady vlastní nebo k nimž měla právo hospodaření., určit cenu náhrady by pak dle obrany žalovaného nezbylo než jako cenu obvyklou k datu jejího poskytnutí. Žalovaný argumentoval rovněž tím, že ujednání obsažené v bodu 2. 3. dohody o restitučním nároku je samostatným dvoustranným právním jednáním, které bez dalšího nesleduje osud pohledávky existující ve finančním vyjádření z titulu dosud nevypořádaného restitučního nároku a tudíž bez dalšího automaticky nepřechází na nabyvatele pohledávky pro případ jejího postoupení. Žalovaný také vznesl námitku promlčení, k čemuž uvedl, že dle bodu 2. 3. dohody o restitučním nároku bude náhrada bude poskytnuta ve věcech — pozemcích určených k uspokojení restitučních nároků, a to na výzvu a dle výběru oprávněné osoby, splatnost náhrady je tak vázána na právní jednání oprávněného v podobě výzvy a výběru pozemků oprávněnou osobou, právo učinit výzvu k plnění podléhá dle žalovaného promlčení v obecné tříleté promlčecí době. První výzva byla žalovanému doručena žalobkyní až dne 15. 4. 2019, tedy po marném uplynutí tříleté promlčecí doby a není tak možné aktivovat a způsobit její splatnost. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. 3. K rámci repliky žalobkyně konstatovala, že základem merita věci dle podané žaloby je finanční náhrada, nikoli restituční nárok na vydání náhradního pozemku za jiný nevydaný pozemek, přičemž finanční náhrada poskytovaná podle zákona o půdě není podle restitučního zákona spojena s nárokem na vydání náhradního pozemku ve smyslu § 11a zákona o půdě a neuplatní se na ní ustanovení § 13 odst. 6 až 8 zákona o půdě, jak tvrdí žalovaný, proto není možné nárok žalobkyně odmítnout z důvodu tzv. restituční tečky, když zákon č. 253/2003 Sb. se na nárok žalobkyně nevztahuje, navíc žalovaným uváděná tzv. restituční tečka byla Ústavním soudem zrušena. K námitce neurčitosti jednání čl. 2 3. dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání, žalobkyně uvedla, že dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání je dohodou platnou, účinnou a dostatečně určitou, žalovaný dne 21. 6. 2011 písemně uznal svůj závazek vůči žalobkyni jako stávající oprávněné osobě, a dluh ve výši 700 000 Kč (v původní výši 1 416 285 Kč) se zavázal uspokojit jiným než finančním plněním, konkrétně plněním v podobě převodu nemovitého majetku z jeho vlastnictví dle výběru žalobkyně, žalobní nárok žalobkyně tak promlčen není. 4. Soud, vycházeje z toho, co strany sporu neučinily sporným a z dále popsaných písemných důkazních prostředků má po provedeném dokazování za prokázaný skutkový stav v zásadě odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že rozhodnutím Ministerstva zemědělství České republiky ze dne 20. 11. 2009, č. j. 2092 PÚ/2009-1989, bylo určeno, že oprávněné osoby dle § 4 odst. 1, odst. 4 zákona o půdě - Mgr. [jméno] [příjmení], [obec] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nejsou vlastníky Nemovitosti, a to z důvodu jejího odstranění, za tuto Nemovitost náleží oprávněným osobám náhrada dle příslušných ustanovení zákona o půdě. Státní statek [obec] dne 31. 10. 1995 ukončil svou činnost a nedořešené restituční případy přešly na [anonymizována dvě slova], s. p. [obec], jenž je takto ve věci pasivně věcně legitimován. Na základě písemné žádosti výše uvedených oprávněných osob ze dne 11. 1. 2010 o náhradu za nevydanou Nemovitost byla dne 8. 6. 2011 mezi těmito a žalovaným jako osobou povinnou uzavřena dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání, jejímž předmětem byla dohoda o poskytnutí náhrady podle § 14 zákona o půdě za zaniklou Nemovitost tak, že žalovaný přiznal oprávněným osobám náhradu v celkové výši 1 416 285 Kč, tato částka odpovídá dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. hodnotě stanovené znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 25. 11. 2010 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 6. 2011 byla pohledávka uvedených oprávněných osob postoupena [právnická osoba] s. r. o., [IČO], dne 21. 6. 2011 žalovaný skutečně uznal vůči jmenované společnosti svůj dluh ve výši 1 416 285 Kč s tím, že se jedná o náhradu za zaniklou Nemovitost a zavázal se poskytnout jí náhradu spočívající ve věcech, ke kterým má jako osoba povinná právo hospodaření dle § 14 a násl. zákona o půdě tak, že na ni převede pozemky, určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob, jež jsou oceněny a převáděny v cenách dle citovaných vyhlášek, a to na výzvu oprávněné osoby a dle jejího výběru. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13. 7. 2011 [právnická osoba] s. r. o. postoupila část své pohledávky za žalovaným ve výši 700 000 Kč společnosti [právnická osoba], [IČO], dne 20. 9. 2011 [právnická osoba] s. r. o. požádala žalovaného o vypořádání částečného restitučního nároku ve výši 586 285 Kč formou vypořádání nemovitým majetkem a současně žalovanému oznámila, že ve zbytku svůj restituční nárok v částce 700 000 Kč postoupila právě společnosti [právnická osoba], a v částce 130 000 Kč [právnická osoba] s. r. o., [IČO]. Dne 18. 10. 2011 žalovaný jako osoba povinná uzavřel se [právnická osoba] s. r. o. a společnost