8 C 11/2022-17 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala od žalované zaplacení částky s příslušenstvím, uvedených v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná použila k přepravě vozidlo městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a na výzvu pověřených osob se neprokázala platným jízdním dokladem, čímž porušila Přepravní řád a Smluvní přepravní podmínky dopravce - žalobkyně. Žalované byla uložena povinnost v souladu s § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a na základě platných smluvních přepravních podmínek a tarifu MHD zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému včetně nákladů na zaslání výzvy k plnění. Ke kontrole došlo dne 10. 8. 2020 v 18:17 h na lince [číslo] ([druh dopravního prostředku]), dne 29. 5. 2020 v 11:10 h na lince [číslo] ([druh dopravního prostředku]), dne 10. 8. 2020 v 11:17 h na lince [číslo] ([druh dopravního prostředku]), dne 2. 6. 2020 v 16:08 h na lince [číslo] ([druh dopravního prostředku]) a dne 8. 7. 2020 v 18:24 h na lince [číslo] ([druh dopravního prostředku]), o čemž bylo sepsáno hlášení o provedené přepravní kontrole [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]. Ve všech případech činilo jízdné 20 Kč a přirážka k jízdnému 1 500 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po žalobkynině písemné výzvě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. <i>Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) bez nařízení jednání.</i> <i>Podle § 157 odst. 4 OSŘ v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> Soud má za prokázané, že žalovaná dne 10. 8. 2020, dne 29. 5. 2020, dne 10. 8. 2020, dne 2. 6. 2020 a dne 8. 7. 2020 použila k přepravě vozidlo městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem, čímž porušila Přepravní řád a Smluvní přepravní podmínky dopravce – žalobkyně. O tom byly pořízeny zápisy o provedené přepravní kontrole. Ve všech případech činilo jízdné 20 Kč a přirážka k jízdnému 1 500 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po žalobkynině písemné výzvě. Vztah mezi žalobkyní a žalovanou vyplývá ze smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), za podmínek stanovených § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, podle kterých vznikla žalobkyni povinnost přepravit cestujícího do místa určení a žalované povinnost mít u sebe platný cestovní doklad, když za předpokladu nesplnění této povinnosti žalovanou má žalobkyně právo požadovat po ní vedle jízdného také přirážku k jízdnému v maximální výši 1 500 Kč. Soud proto žalobě vyhověl, včetně povinnosti žalované uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku za řízení 400 Kč a paušální náhrady nákladů řízení dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady (dále jen„ vyhláška“) za 2 úkony (žalobu a předžalobní výzvu) po 100 Kč, protože v tomto případě je žalobkyně ve smyslu § 1 vyhlášky účastníkem, který není v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 OSŘ a který nedoložil výši hotových výdajů svých či jiného svého zástupce.