8 C 37/2022-13 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím, uvedených v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný použil k přepravě vozidlo městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a na výzvu žalobkyní pověřených osob se neprokázal platnými jízdními doklady, čímž porušil Přepravní řád a Smluvní přepravní podmínky žalobkyně. Žalovanému byla uložena povinnost v souladu s § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a na základě platných smluvních přepravních podmínek a tarifu MHD zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému včetně nákladů na zaslání výzvy k plnění. Ke kontrole došlo dne 15. 10. 2020 v 17:03 h na lince [číslo] ([druh dopravního prostředku]) a 8. 9. 2020 v 5:38 h na lince [číslo] ([druh dopravního prostředku]), o čemž byla sepsána hlášení o provedených přepravních kontrolách [číslo] [číslo]. Jízdné činilo v obou případech 20 Kč, přirážky k jízdnému 1 500 Kč. Žalovaný částky neuhradil ani po žalobkynině písemné výzvě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) bez nařízení jednání.</i> <i>Podle § 157 odst. 4 OSŘ v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> Soud má za prokázané, že žalovaný dne 15. 10. 2020 a dne 8. 9. 2020 použil k přepravě vozidlo městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil Přepravní řád a Smluvní přepravní podmínky dopravce – žalobkyně. O tom byly pořízeny zápisy o provedené přepravní kontrole. Jízdné činilo v obou případech 20 Kč, přirážky k jízdnému 1 500 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani částečně. Vztah mezi žalobkyní a žalovaným vyplývá ze smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), za podmínek stanovených § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, podle kterých vznikla žalobkyni povinnost přepravit cestujícího do místa určení a žalovanému povinnost mít u sebe platný cestovní doklad, když za předpokladu nesplnění této povinnosti žalovaným má žalobkyně právo požadovat po něm vedle jízdného také přirážku k jízdnému v maximální výši 1 500 Kč. Soud proto žalobě vyhověl, včetně povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku za řízení 400 Kč a paušální náhrady nákladů řízení dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady (dále jen„ vyhláška“) za 2 úkony (žalobu a předžalobní výzvu) po 100 Kč, protože v tomto případě je žalobkyně ve smyslu § 1 vyhlášky účastníkem, který není v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 OSŘ a který nedoložil výši hotových výdajů svých či jiného svého zástupce.