8 C 429/2021-22 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta dne [datum] bezúročná zápůjčka 3 000 Kč, která měla být splacena dne 29. 8. 2020 společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. Žalovaný zápůjčku čerpal, avšak po uvedeném datu splatnosti nevrátil. Původní věřitel poskytuje zápůjčky prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů a poté následovalo ověření správnosti kontaktů, uvedených žalovaným. Žalovaný odeslal žádost o zápůjčku přes uvedené webové stránky, následně byla posuzována jeho schopnost úvěr řádně a včas splatit. Smlouva o zápůjčce byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných podmínek žalovaný odsouhlasil na uživatelském účtu, k němuž měl prostřednictvím vlastního hesla přístup jen on. Zápůjčka byla převedena z bankovního účtu věřitele č. [bankovní účet] na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Nárok sestává z nesplacené zápůjčky 3 000 Kč a poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky 1 140 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný dluh neuhradil předžalobní výzvě navzdory. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>3. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 4. Soud nemá za prokázané uzavření smlouvy o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně, protože smlouva o zápůjčce (ani tzv. standardní informace o zápůjčce, obsahující podstatná ujednání smlouvy) není žalovaným podepsána, když namísto podpisu žalovaného se nachází jen věta„ digitálně podepsáno ([číslo])“, což je text zjevně připojený právní předchůdkyní žalobkyně, přičemž číselný kód„ [číslo]“ nelze považovat za obvyklý podpis žalovaného. Dále není prokázáno, že prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně ve smyslu § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když na smlouvu nelze pohlížet jako na bezúročnou, neboť sjednaný tzv. poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky není ničím jiným, než jinak nazvaným úrokem v pevné výši. Absence prověření úvěruschopnosti vede k neplatnosti smlouvy, a to nikoliv pouze relativní, vyslovené soudem k námitce spotřebitele, ale absolutní (k tomu zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. v. GK sp. zn. C -679/18 - ECLI:EU:C: 2020, dále například rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 22 Co 221/2019, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 64 Co 252/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Tvrzení o provedení lustrace žalovaného v Insolvenčním rejstříku a Centrální evidenci exekucí není prokazováno žádným důkazem. Soud se pak neztotožňuje s žalobkyniným názorem, že se ohledem na výši zápůjčky, která byla nižší, než minimální mzda, nebylo nutné žalovaného dále prověřovat, když takový závěr nemá oporu v právu. Skutečnost, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně v rozhodnou dobu částku 3 000 Kč prokázána je. Stejně tak je prokázáno postoupení pohledávky žalobkyni. 5. Protože je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalovanému, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalovanému, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože uplatněný nárok měl vyplývat ze smlouvy, která je absolutně neplatná. 6. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do 72,5 %, neúspěch co do 27,5 % vzneseného nároku. Ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ jí tak vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu 45 % všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek za řízení 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14 odst. 5 AT. Při stanovení výše odměny advokáta a náhrady hotových výdajů soud postupoval dle § 14b AT, protože řízení bylo zahájeno tzv.„ formulářovou žalobou“, tedy žalobou podávanou touž žalobkyní opakovaně na ustáleném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech. Žalobkynin advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalobkyně má proto dle § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je její osobní povinností. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobkynina advokáta.