8 C 96/2022-13 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částky uvedené v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě mimo jiného právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila žalovanému přijímací zařízení [název a typ řízení] [anonymizována čtyři slova] ([číslo]) za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě smlouvy. Žalovaný porušil svou povinnost hradit řádně a včas ceny za poskytnuté služby, proto právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 65 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů a čl. 2 .7.3.2 všeobecných obchodních podmínek (dále jen„ VOP“) jednostranně ukončila smluvní vztah odstoupením ze dne 8. 9. 2020. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nevrátil žalobkyni zapůjčené zařízení nejpozději do 7/14 dnů od data ukončení smlouvy, ač k tomu byl dle čl. 7 VOP povinen, nárokuje žalobkyně zaplacení smluvní pokuty 2 000 Kč dle ustanovení písm. f) ve spodní části formuláře smlouvy a ceníku. K zaplacení dlužné částky za služby, vrácení zařízení a nakonec i k samotnému zaplacení smluvní pokuty byl žalovaný opakovaně právním předchůdkyní žalobkyně vyzýván a upomínán. Právní předchůdkyně žalobkyně zanikla v důsledku fúze sloučením společností [právnická osoba] a [právnická osoba], jako zanikajících společností, se žalobkyní jako společností nástupnickou, na kterou ke dni 1. 4. 2020 přešlo veškeré jmění zanikajících společností. <i>Žalobkyně a žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.</i> <i>Podle § 157 odst. 4 OSŘ v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> Soud má za prokázané, že [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě mimo jiného právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila žalovanému přijímací zařízení [název a typ zařízení] [anonymizována čtyři slova] ([číslo]) za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně s odkazem na § 65 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů a čl. 2 .7.3.2 všeobecných obchodních podmínek (dále jen„ VOP“) jednostranně ukončila smluvní vztah odstoupením ze dne 8. 9. 2020 z důvodu porušení povinnosti žalovaným hradit řádně a včas ceny za poskytnuté služby. Žalovaný po ukončení smluvního vztahu nevrátil žalobkyni zapůjčené zařízení, ač k tomu byl dle čl. 7 VOP povinen. Žalobkyně proto vůči němu vznesla nárok na zaplacení smluvní pokuty 2 000 Kč dle ustanovení písm. f) smlouvy a ceníku. Právní předchůdkyně žalobkyně zanikla v důsledku fúze sloučením společností [právnická osoba] a [právnická osoba], jako zanikajících společností, se žalobkyní jako společností nástupnickou, na kterou ke dni 1. 4. 2020 přešlo veškeré jmění zanikajících společností. Žalovaný smluvní pokutu nezaplatil. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným vyplývá z nájemní smlouvy ve smyslu ustanovení § 2201 a následujících zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), podle níž právní předchůdkyně žalobkyně pronajala žalovanému přijímací zařízení na dobu trvání smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, přičemž povinnost vrátit zařízení po skončení smluvního vztahu byla ve smyslu ustanovení § 20148 a násl. OZ zajištěna smluvní pokutou. Žalovaný nesplnil povinnost vrátit po skončení smluvního vztahu pronajaté zařízení, žalobkyni proto vzniklo právo na smluvní pokutu, kterou žalovaný neuhradil, ač k tomu byl vyzván. Soudu mu proto tuto povinnost uložil. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Těmi jsou soudní poplatek za řízení 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. V tomto případě se jedná o tzv. formulářovou žalobu, tedy žalobu podávanou na ustáleném vzoru touž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech, soud proto žalobkyni přiznal snížené náklady ve smyslu § 14b AT. Žalobkynin advokát poskytuje právní služby jako společník právnické osoby, která je registrována k placení daně z přidané hodnoty. Žalobkyně má proto dle § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je její osobní povinností. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobkynina advokáta.