9 C 24/2022-36 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 12. 2020 domáhala vůči žalované vydání rozhodnutí, kterým by jí soudu uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva nazvaná jako Smlouva o úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala splatit úvěr pravidelnými měsíčními splátkami spolu s úroky ve výši 15,90 % a s poplatky za úkony souvisejícími s poskytnutím a správou úvěru, příp. poplatky za pojištění. Žalovaná nesplácela sjednané splátky úvěru řádně a včas a právní předchůdce žalobkyně tak úvěr s účinností ke dni 3. 3. 2019 prohlásil za okamžitě splatný. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], s účinností ke dni 1. 6. 2020, žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 22. 6. 2020. Ke dni postoupení pohledávky činila tato celkem 2 787,20 Kč a sestávala z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 2 141,16 Kč, úroku z úvěru ve výši 401,30 Kč a z úroku z prodlení 244,74 Kč. Žalovaná na tomto svém dluhu dosud ničeho neuhradila, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud bez nařízení jednání. 3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalované, která však tuto povinnost nesplnila. Za této procesní pasivity žalované, která ani v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovanou uzavřena smlouva nazvaná jako Smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 15,90 % ročně uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 861 Kč měsíčně, počínaje dnem 21. 8. 2017. Dle čl. 3 Smlouvy mezi stranami ujednáno, že úroky z úvěru se budou připisovat k jistině úvěru, stanou se její součástí a budou úročeny společně s jistinou. Dle čl. 8 písm. a) Smlouvy bylo mezi stranami ujednáno, že za porušení Smlouvy se považuje případ, kdy se žalovaná dostane do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než 2 splátek. Dle čl. 8 písm. b) Smlouvy v případě jejího porušení žalovaným měla žalobkyně právo prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas prohlásila žalobkyně dopisem ze dne 3. 3. 2019 k témuž dni úvěr za okamžitě splatný, a to v souladu s citovanými ujednáními Smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], s účinností ke dni 1. 6. 2020, žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 22. 6. 2020. Žalovaná dosud neuhradila dlužnou jistinu ve výši 2 542,46 Kč sestávající z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 2 141,16 Kč a z připsaných úroku ve výši 401,30 Kč, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 7. 9. 2020. 5. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující (zde žalobkyně) zavazuje, že úvěrovanému (zde žalované) poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V uvedeném rozsahu však žalovaná této povinnosti nedostála. Žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované od prvního dne prodlení, tedy ode dne následujícího po splatnosti dluhu, úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o. z.; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Soud proto žalobě zcela vyhověl. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 1 000 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 600 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokátka žalobkyně je registrována k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně.