9 C 331/2022-23 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 19. 7. 2022 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný se jako držitel televizního přijímače přihlásil dne [datum] jako poplatník televizního poplatku. Žalovaný ovšem svou poplatkovou povinnost ve výši 134 Kč a 135 Kč měsíčně, stanovené v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, nesplnil, když nezaplatil poplatek ve výši 134 Kč za měsíc [měsíc] [rok] a ve výši 135 Kč za měsíce [měsíc] [rok], [měsíc] až [měsíc] [rok] a [měsíc] [rok] Celkem tak žalovaný dluží žalobkyni částku 809 Kč. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, které na základě Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] uhradila žalobkyně této společnosti. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a tím i poplatníkem televizního poplatku, a to od [měsíc] [rok]. Žalovaný byl povinen hradit televizní poplatek, který činil 134 Kč a 135 Kč měsíčně, žalovaný této své povinnosti nedostál, když nezaplatil poplatek ve výši 134 Kč za měsíc [měsíc] [rok] a ve výši 135 Kč za měsíce [měsíc] [rok], [měsíc] až [měsíc] [rok] a [měsíc] [rok], celkem 809 Kč. Z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala této společnosti hradit paušální částky za vyhotovení a odeslání upomínek dlužníkům, v případě upomínky doporučenou zásilkou s dodejkou ve výši 62 Kč s jednotkovou cenou za tisk a kompletaci ve výši 2,39 Kč. Žalobkyni tak vznikl rovněž nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč spočívajících v upomínání žalovaného, které uhradila žalobkyně společnosti [právnická osoba]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes žalobkyní mu zaslanou předžalobní upomínku ze dne 4. 4. 2022. 6. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ ZRTP“), je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 ZRTP činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 ZRTP, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 ZRTP, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. Žalovanému vznikla poplatková povinnost k hrazení televizních poplatků dle § 3 odst. 2 ZRTP. Protože žalobkyně prokázala existenci pohledávky, soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí vyhověl, a to včetně nároku na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky a nároku na úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 151 odst. 1, 3 o. s. ř. soud přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva. V souladu s obecně závaznými nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. I.ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, I. ÚS 3705/14 ze dne 6. února 2015 soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů právního zastoupení. Podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. soud přiznal žalobkyni (obdobně jako účastníku, který není v řízení zastoupen zástupcem ve smyslu ust. § 137 odst. 2 o. s. ř.) náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, sestávající ze dvou režijních paušálů po 100 Kč (předžalobní výzva, podání žaloby) podle ust. § 1, § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč.