9 C 357/2021-37 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 550 Kč od 25. 7. 2007 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 25. 7. 2007 do 18. 12. 2020 v částce 33 096,51 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 16 600 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách po 800 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 3. 2007. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze částku 11 050 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností k 5. 1. 2021. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Po postoupení pohledávek žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. 2. Žalovaný v rámci svého vyjádření při jednání dne 18. 1. 2022 vznesl námitku promlčení. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne [datum] uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o půjčce [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 25 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit formou 52 týdenních splátek po 800 Kč, a to spolu se souhrnným poplatkem v částce 16 600 Kč, celkem tak v částce 41 600 Kč Poslední splátka měla být uhrazena 17. 3. 2007. Žalovaný splátky řádně nehradil. Své pohledávky za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což žalovanému oznámil dne 6. 1. 2021. Dle prohlášení obou účastníků celkem žalovaný uhradil 11 050 Kč, a to ještě přede dnem 1. 1. 2008, kdy došlo k vyčíslení právní předchůdkyní žalobkyně, po tomto datu do postoupení pohledávky ani po postoupení pohledávky do podání žaloby nebylo žalovaným ničeho uhrazeno. 4. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva o půjčce byla uzavřena dne [datum] postupoval soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, dále jen„ obč. zák.“ Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 5. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle § 101 obč. zák. je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Podle § 103 obč. zák. platí, že bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky. Případné uznání dluhu částečnou úhradou či plněním na úroky bylo v době uzavření smlouvy aplikováno jen v obchodněprávním režimu, který mohl, ale nebyl, účastníky ve smlouvě sjednán. 6. V uvedené věci se soud nejprve zabýval námitkou promlčení a dospěl k závěru, že k promlčení pohledávky došlo před podáním žaloby. Smlouva byla uzavřena dne [datum] a poslední splátka měla být uhrazena 17. 3. 2007, tj. všechny splátky byly splatné nejpozději k tomuto datu. Vzhledem k uvedenému byly všechny splátky nejpozději k 18. 3. 2010 promlčeny. Obchodněprávní režim, který by umožňoval uznání závazku částečnou úhradou, sjednán nebyl. I kdyby byl, proběhla poslední platba ze strany žalovaného dle tvrzení žalobkyně i žalovaného před 1. 1. 2008, později již žádná platba ze strany žalovaného učiněna nebyla, promlčeno by tak bylo i pro případ uznání dluhu částečnou úhradou v obchodněprávním režimu. 7. V době rozhodování soudu byl dluh žalovaného promlčen a žalovaný při jednání řádně uplatnil námitku promlčení. Nadto je soud toho názoru, že smlouva o půjčce je v rozporu s dobrými mravy v důsledku nepřiměřeně vysokých úroků a tudíž neplatná minimálně co do ujednání o souhrnném poplatku, když toto však nebylo v důsledku promlčení nároku více zkoumáno a nebylo podkladem pro konečné rozhodnutí. Vzhledem k uplatněné námitce promlčení a k závěru, že pohledávka byla promlčena před podáním žaloby, soud žalobu v plném rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Výrokem II. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že zcela úspěšný byl v řízení žalovaný, na jehož straně soud neshledal žádných nákladů řízení a ni žalovaný jich nepožadoval, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.