9 C 389/2021-29 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 27. 10. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný řídil dne [datum] v obci [obec] osobní motorové vozidlo [tovární značka] [anonymizováno], [registrační značka], pod vlivem drog, což bylo potvrzeno toxikologickým vyšetřením. V důsledku tohoto zjištění byl převezen služebním vozidlem žalobce k odbornému lékařskému vyšetření z [územní celek] do [územní celek] a náklady žalobce na dopravu činily 290 Kč při ujetí 46 km. Za odborné lékařské vyšetření žalobce zaplatil [právnická osoba] [anonymizována tři slova] dne [datum] částku 780,85 Kč. Za následné toxikolocké vyšetření zaplatil žalobce společnosti [právnická osoba] dne [datum] částku 850 Kč Celkem tak žalobci vznikly náklady ve výši 1 920,85 Kč, žalobce vyzval žalovaného k úhradě těchto nákladů výzvou, kterou žalovaný převzal dne 21. 7. 2021, žalovaný dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobce, korespondujícího s listinnými důkazy, a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že žalovaný řídil dne [datum] v obci [obec] osobní motorové vozidlo [tovární značka] [anonymizováno], [registrační značka], pod vlivem drog, což bylo potvrzeno toxikologickým vyšetřením. V důsledku tohoto zjištění byl převezen služebním vozidlem žalobce [tovární značka], [registrační značka], k odbornému lékařskému vyšetření z [územní celek] do [územní celek] a náklady žalobce na dopravu činily 290 Kč při ujetí 46 km. Za odborné lékařské vyšetření žalobce zaplatil [právnická osoba] [anonymizována tři slova], sídlem [adresa], dle faktury [číslo] ze dne [datum] částku 780,85 Kč, a to dne 14. 10. 2022. Za následné toxikolocké vyšetření zaplatil žalobce společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa], dle faktury [číslo] ze dne [datum] částku 850 Kč, a to dne 16. 10. 2020 Celkem tak žalobci vznikly náklady ve výši 1 920,85 Kč, žalobce vyzval žalovaného k úhradě těchto nákladů výzvou, kterou žalovaný převzal dne 21. 7. 2021, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení této výzvy, žalovaný dosud ničeho neuhradil. 6. Nárok žalobce na úhradu dlužných částek vychází z § 24 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, podle něhož byl žalovaný povinen uhradit náklady, spojené s lékařským vyšetřením, provedeným v důsledku jeho stavu, do něhož se uvedl požitím návykových látek, tedy za dopravu a toxikologické vyšetření. Náklady na lékařské vyšetření ve smyslu § 24 odst. 1 zákona a toxikologické vyšetření ve smyslu § 24 odst. 5 zákona uhradil žalobce – [stát. instituce], přičemž byla zjištěna přítomnost drog v těle žalovaného. Z toho důvodu má žalovaný dle § 24 odst. 2, 5 zákona povinnost uhradit žalobci žalobcem zaplacené náklady za lékařské a toxikologické vyšetření. Žalovaný této své povinnosti nedostál, když neuhradil žalobci uvedené náklady za dopravu a za lékařské a toxikologické vyšetření řádně a včas. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, a žalobci proto vzniklo právo žádat po něm od prvního dne prodlení úrok z prodlení nepřevyšující výši dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to paušální náhrady nákladů řízení dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady (dále jen„ PN“) za 2 úkony (žalobu a předžalobní výzvu) po 100 Kč, celkem v částce 200 Kč, když v daném případě je žalobce ve smyslu § 1 PN účastníkem, jenž není v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých či jiného svého zástupce. 8. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ ZSOP“) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 ZSOP a s § 4 odst. 1 písm. i) ZSOP, neboť žalobcem je v předmětné věci stát – Česká republika, která je zastoupena svou organizační složkou, žalobce je tedy osvobozen od placení soudních poplatků a poplatníkem je v souladu s citovanými ustanoveními ZSOP žalovaný.