9 C 395/2022-20 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 8. 2022 domáhala vůči žalované vydání rozhodnutí, kterým by jí soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na základě [smlouva] [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum] dodával žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Za období od 28. 11. 2019 do 15. 10. 2020 vystavil právní předchůdce žalobkyně žalované fakturu za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] znějící na částku 2 136,85 Kč, žalovaná na tuto fakturu ničeho neuhradila. Za období od 16. 10. 2020 do 26. 11. 2020 vystavil právní předchůdce žalobkyně žalované fakturu za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] znějící na částku 226,05 Kč, žalovaná na tuto fakturu ničeho neuhradila. Pohledávky vyplývající z uvedené smlouvy a vystavených faktur, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, což oznámil právní předchůdce žalobkyně žalované dopisy ze dne 22. 7. 2022, dopisy z téhož dne vyzvala žalobkyně žalovaného písemně k úhradě předžalobními výzvami dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná na svůj dluh dosud ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalované, která však tuto povinnost nesplnila. Za této procesní pasivity žalované, která ani v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na základě [smlouva] [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum] dodával žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou dne 2. 11. 2020, vyúčtoval právní předchůdce žalobkyně žalované za odběr elektřiny za období od 28. 11. 2019 do 15. 10. 2020 částku 2 136,85 Kč, žalovaná na tuto fakturu ničeho neuhradila. Fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou dne 22. 12. 2020, vyúčtoval právní předchůdce žalobkyně žalované za odběr elektřiny za období od 16. 10. 2020 do 26. 11. 2020 částku 226,05 Kč, žalovaná na tuto fakturu ničeho neuhradila. Pohledávky vyplývající z uvedené smlouvy a vystavených faktur, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisy ze dne 22. 7. 2022. Po postoupení pohledávek žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, a to ani po zaslané předžalobní upomínce ze dne 22. 7. 2022. 6. Vzniklý právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené kupní smlouvy podle § 2079 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) za podmínek stanovených zejména § 50 a násl. zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona, podle kterých vznikla právnímu předchůdci žalobkyně jako prodávajícímu povinnost dodávat žalované elektřinu při současné povinnosti žalované hradit za ni cenu. V uvedeném rozsahu však žalovaná této povinnosti nedostála. Žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu a právnímu předchůdci žalobkyně, a po postoupení pohledávky žalobkyni, vzniklo právo žádat po žalované od prvního dne prodlení, tedy ode dne následujícího po splatnosti předmětných faktur, úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o. z.; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Žalovaná dosud ničeho neuhradila, a to ani přes písemné upomínky s výzvou k plnění adresované právním předchůdcem žalobkyně žalované. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. Soud proto žalobě zcela vyhověl. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 600 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, když podaná žaloba je žalobou formulářového typu. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.