9 C 421/2021-205 — Okresní soud v Chebu

1. Dne 11. 11. 2021 podal žalobkyně žalobu, kterou se domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit částky s příslušenstvím, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o studiu, jejíž nedílnou součástí jsou [všeobecné podmínky] [anonymizována čtyři slova]. V souladu se smlouvou a čl. III. bod 2. [všeobecné podmínky] [anonymizována čtyři slova] žalobkyně vystavila žalované dne [datum] fakturu [číslo] na školné za 2. a 3. semestr na částku ve výši 51 800 Kč, se splatností 28. 2. 2021. Žalovaná uvedenou dlužnou částku neuhradila, a to ani přes výzvu právní zástupkyně žalobkyně. Pro případ prodlení s platbou školného byla v čl. III odst. 7 [všeobecné podmínky] [anonymizována dvě slova], nedílné přílohy Smlouvy o studiu uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, sjednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,3% denně z dlužné částky školného. Částka ve výši 39 782,40 Kč odpovídá vyčíslení smluvní pokuty z neuhrazené faktury za školné od prvního dne prodlení s úhradou faktury tj. ode dne 1. 3. 2021 do dne 11. 11. 2021, tj. do dne podání návrhu. Od data následujícího, tj. od 12. 11. 2021 požaduje smluvní pokutu z dlužného školného určenou stejným způsobem výpočtu. 2. Ve věci byl dne 12. 1. 2022 vydán platební rozkaz, doručený žalované dne 17. 1. 2022, proti kterému žalovaná podala včas odpor, a to dne 28. 1. 2022. 3. V odůvodnění odporu ze dne 3. 3. 2022 žalovaná mimo jiné uvedla, že mezi účastníky je nesporná skutečnost, že dne [datum] žalovaná uzavřela se žalobkyní Smlouvu o studiu, jejíž přílohou byly [všeobecné podmínky] [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum]. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované studium v magisterském studijním programu [název programu] [anonymizována dvě slova], obor [název], a to kombinovanou formou. Žalovaná byla zapsaná do studia k [datum]. Žalovaná řádně absolvovala první semestr studia (zimní semestr 2019 2020), který žalobkyni řádně uhradila dne 30. 9. 2019. Dne 21. 1. 2020 žalovaná požádala o přerušení studia, v čemž jí žalobkyně vyšla vstříc a dne 30. 1. 2020 jí svým rozhodnutím studium přerušila na období od 21. 1. 2020 do 9. 2. 2021. Dne 22. 12. 2020 žalovaná požádala o ukončení studia u žalobkyně. Dne 20. 1. 2021 žalobkyně svým rozhodnutím ukončila studium žalované ke dni 22. 12. 2020 a zároveň vyúčtovala žalované fakturou školné ve výši 51 800 Kč za druhý a třetí semestr. Školné u žalobkyně v případě žalované činilo 25 900 Kč za jeden semestr studia. Za tři semestry tedy školné činilo celkem 77 700 Kč. Podle článku III. odst. 2. smlouvy vzniká žalobkyni podpisem smlouvy právo na školné za první tři semestry studia, a to bez ohledu na to, zda žalovaná tyto tři semestry ukončí, anebo neukončí. Povinnost žalované zaplatit 77 700 Kč si žalobkyně apriori navíc zajišťuje drakonickou smluvní pokutou podle článku III. odst. 7. smlouvy, v článku III. odst. 8. smlouvy, v článku V. odst. 3. smlouvy. Dalším naprosto amorálním ujednáním je článek V. odst. 4. smlouvy. Koncepce ujednání smlouvy obsažených v článku III. odst. 2., odst. 7., odst. 8. a článku V. odst. 3., odst. 4. [všeobecné podmínky] [anonymizována čtyři slova] (hodnoceno jednotlivě ale i v jejich souhrnu), konstruovaná výlučně a jednostranně žalobkyní, zjevně prokazuje, že žalobkyni jde o jediné, a to za každou cenu vydělat peníze (mít podnikatelský zisk), a to na komkoli (z každého studenta) a za jakékoli jejich životní situace. Popsaná koncepce smlouvy vytvořená žalobkyní je zjevným zneužitím práva ve smyslu ustanovení § 6 a § 8 občanského zákoníku ve spojení především s ustanovením § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Žalobkyně je právnickou osobou soukromého práva (obchodní korporací) a zároveň soukromou vysokou školou regulovanou a podléhající zákonu o vysokých školách, s tím, že pozice žalobkyně je rozhodujícím způsobem definována podle typu právních vztahů, kterých se účastní. Prostřednictvím uzavřené smlouvy žalobkyně se žalovanou vstoupila do čistě soukromoprávního vztahu upravujícího poskytování studia v magisterském studijním programu [název programu] [anonymizována dvě slova], obor [název], a to kombinovanou formou, a dále podmínky tohoto studia, jakož i protiplnění-závazek ze strany žalované platit za toto poskytování studia školné. Z výše uvedeného dále vyplývá, že na soukromoprávní vztahy obou účastníků založené smlouvou se nepochybně v celé své šíři regulace vztahuje také zákon č. 89/2012, občanský zákoník, zákon č. 90/2012 sb., zákon o obchodních korporacích, a další zákony, a to včetně příslušné dostupné judikatury Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu ČR. Ba, co víc, na regulaci právních vztahů mezi žalobkyní a žalovanou založených smlouvou se jednoznačně aplikují taktéž pravidla na ochranu spotřebitele, jako jsou ustanovení § 419, § 420, § 1810, § 1813, § 1815 občanského zákoníku či zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele nebo další platná legislativa, a to v souladu s analogií zákona a práva (analogia legis a analogia juris). A proto ujednání smlouvy obsažená v článku III. odst. 2., odst. 7., odst. 8. a článku V. odst. 3., odst. 4. [všeobecné podmínky] [anonymizována čtyři slova] jsou jednostranná a nepřiměřena, resp. zakládají významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků v neprospěch žalované (zásadní smluvní nevyváženosti), a jsou jak v rozporu se zákonem, tak i v rozporu s dobrými mravy, to vše ve smyslu ustanovení § 6, § 8, § 580 odst. 1, § 588, § 1810, § 1813, § 1815 občanského zákoníku. Specifikovaná ujednání smlouvy jsou tedy ze zákona absolutně neplatná, jak pro rozpor se zákonem, tak pro rozpor s dobrými mravy. Závazek zaplatit školné za druhý a třetí semestr studia tak nemohl být neplatnou smlouvou žalované jakkoli založen, a to i s ohledem na rozhodující skutečnost, že žalovaná již od 21. 1. 2020 (tzn. před začátkem druhého semestru) u žalobkyně vůbec nestudovala. Žalovaná se žalobou v rozporu se zákonem a dobrými mravy domáhá proti žalované plnění za dobu druhého a třetího semestru, kdy však studium žalované bylo už dávno přerušené a kdy žalovaná nebyla studentkou. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem žalovaná navrhuje, aby soud žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení. 4. K odůvodnění odporu žalované se žalobkyně vyjádřila dne 6. 4. 2022 mimo jiné tak, že podle ustanovení čl. III. odst. 2 VPS se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni školné za první tři semestry studia bez ohledu na to, zda první tři semestry studia dokončí či nikoliv. Tento nárok žalobkyně tedy vznikl již uzavřením Smlouvy o studiu bez dalšího. Přerušení či ukončení studia žalované na základě její žádosti tak nemá na tento závazek žalované žádný vliv. Tato skutečnost byla žalované od počátku známa, s nárokem žalobkyně na úhradu školného za tři semestry počítala, jak vyplývá z žalovanou doložené žádosti o zproštění závazků ze dne 17. 3. 2021, kterému žalobkyně nevyhověla. Žalobkyně je soukromou vysokou školou a její povinností dle ust. § 40 zák. 111/1998 Sb., o vysokých školách je zajistit si zdroj finančních příjmů. Finanční plány žalobkyně počítají s tím, že přijatý student bude studovat po celou standardní dobu studia. Žalobkyně nedostává na vzdělávací činnost vysoké školy žádné dotace. Žalobkyně je soukromá vysoká škola (akciová společnost), proto nedostává od státu žádnou finanční podporu ze státního rozpočtu ani z rozpočtu jiných municipálních subjektů. Ze školného musí žalobkyně financovat veškeré činnosti, jež realizuje a zajistit svůj další rozvoj. Jedinými veřejnými prostředky, které jsou žalobkyni poskytovány, jsou dotace na ubytovací a sociální stipendia pro konkrétní studenty na základě jejich žádosti a tyto prostředky jsou plně převedeny těmto studentům, do rozpočtu žalobkyně nejsou ani z tohoto titulu poskytovány žádné prostředky. Žalobkyně tak svoji hlavní činnost - poskytování vysokoškolského vzdělávání - financuje výhradně ze školného hrazeného studenty. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že se nejedná o situaci, že student hradí školné jako úplatu za poskytnout službu, k tomu žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 33 Cdo 4532/2014. Vztah mezi uchazečem/studentem není dle názoru žalobkyně a v souladu se stávající judikaturou ani dle vyjádření ČOI vztahem spotřebitelským. Žalobkyně odkazuje mimo jiné na rozhodnutí NS ČR č. j. 33 Cdo 3805/2018, kdy ust. § 1810 občanského zákoníku vymezuje smlouvy spotřebitelské jako smlouvy uzavřené prostřednictvím subjektů a v kontextu„ podnikatelské činnosti“, přičemž současně žalobkyně podotýká, že dle ust. § 2 odst. 3 zák. č. 561/2004 Sb. poskytování vzdělávání je veřejnou službou. Soukromá vysoká škola dle názoru žalobkyně nevystupuje jako„ dodavatel služeb“, (žalobkyně odkazuje na judikaturu NS sp. zn. 33 Cdo 4532/2014, ÚS sp.zn. I. ÚS 523/2007, ÚS sp.zn. I. ÚS 728/2010), poplatky nepředstavují přímé (adresné) protiplnění za poskytnutou službu (zprostředkovanou výuku). Žalobkyně důrazně odmítá tvrz