9 C 455/2021-32 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 27. 10. 2021 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že vzhledem k tomu, že se žalovaný stal odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, přičemž nebyl přihlášen v evidenci poplatníků televizního poplatku, vyzvala žalobkyně žalovaného, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení, k přihlášení do evidence poplatníků televizních a rozhlasových poplatků nebo k oznámení písemným čestným prohlášením, že není poplatníkem televizního a rozhlasového poplatku s povinností platit, a poučila žalovaného o následcích neprokázání této skutečnosti, žalovaný na uvedenou výzvu nereagoval, byl proto zaevidován jako poplatník televizního poplatku, v důsledku čehož mu vznikla povinnost platit televizní poplatek. Žalovaný ovšem svou poplatkovou povinnost ve výši 135 Kč měsíčně, stanovené v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, nesplnil, když nezaplatil poplatek za měsíce únor 2019 až listopad 2019 Celkem tak žalovaný dluží žalobkyni částku 1 350 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že vzhledem k tomu, že se žalovaný stal odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, přičemž nebyl přihlášen v evidenci poplatníků televizního poplatku, vyzvala žalobkyně dopisem ze dne 26. 6. 2018 žalovaného, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení, k přihlášení do evidence poplatníků televizních a rozhlasových poplatků nebo k oznámení písemným čestným prohlášením, že není poplatníkem televizního a rozhlasového poplatku s povinností platit, a poučila žalovaného o následcích neprokázání této skutečnosti, žalovaný na uvedenou výzvu nereagoval, byl proto zaevidován jako poplatník televizního poplatku, což mu bylo oznámeno dopisem ze dne 28. 1. 2019 a v důsledku čehož mu vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný této své povinnosti nedostál, když nezaplatil poplatek za měsíce únor až listopad 2019, celkem tak dlužná částka činí 1 350 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes žalobkyní mu zaslanou předžalobní upomínku ze dne 8. 3. 2021. 6. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ ZRTP“), je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 ZRTP činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 ZRTP, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 ZRTP, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. Žalovanému vznikla poplatková povinnost k hrazení televizních poplatků dle § 3 odst. 2 ZRTP. Protože žalobkyně prokázala existenci pohledávky, soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí vyhověl, a to včetně nároku na úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 151 odst. 1, 3 o. s. ř. soud přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva. V souladu s obecně závaznými nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. I.ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, I. ÚS 3705/14 ze dne 6. února 2015 soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů právního zastoupení. Podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. soud přiznal žalobkyni (obdobně jako účastníku, který není v řízení zastoupen zástupcem ve smyslu ust. § 137 odst. 2 o. s. ř.) náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, sestávající ze dvou režijních paušálů po 100 Kč (předžalobní výzva, podání žaloby) podle ust. § 1, § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč.