11 C 176/2021-196 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi ní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy [číslo], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 12ti měsíčních splátkách ve výši 4 278 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 4,9 % ročně. Žalovaný se současně zavázal hradit poplatky za pojištění úvěru ve výši 283 Kč měsíčně, poplatky za upomínání ve výši 300 Kč a dále poplatky za výzvu k plnění ve výši 500 Kč. Žalovaný však závazky z úvěrové smlouvy řádně a včas nesplnil. Žalobkyně tak v řízení uplatnila pohledávky odpovídající neuhrazené jistině úvěru ve výši 21 124,70 Kč a poplatkům ve výši 2 321,37 Kč (sestávající ze tří poplatků za výzvy k úhradě ze dne 3. 2. 2020, ze dne 24. 2. 2020 a ze dne 26. 3. 2020 v celkové výši 1 500 Kč, dále z poplatku za upomínku z ledna 2020 ve výši 300 Kč a dále ze dvou poplatků za pojištění v období ledna a února 2020 v celkové výši 521,37 Kč), dále příslušenství v podobě úroku kapitalizovaného za dobu úvěru ke dni 19. 3. 2021 ve výši 1 302,75 Kč a dále ve výši 4,9 % ročně z dlužné částky od 20. 3. 2021 do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu úvěru ke dni 19. 3. 2021 ve výši 1 918,66 Kč a dále v zákonné výši z dlužné částky od 20. 3. 2021 do zaplacení Opatrovník žalovaného namítl, že žalovaný neovládal český jazyk, kterým je smlouva sepsána, tudíž nemohl převzít závazky ve smlouvě uvedené. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z předložené úvěrové smlouvy ze dne [datum] je zřejmé, že mezi účastníky byla v českém jazyce sepsána listina, ve které byl vyjádřen závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr do výše 50 000 Kč a povinnost žalovaného úvěr splácet v měsíčních splátkách po 4 278 Kč včetně úroku ve výši 4,9 % ročně a současně pak zaplatit poplatky za upomínky k úhradě ve výši 300 Kč, dále za výzvy k úhradě dlužné částky ve výši 500 Kč, poplatky za vedení účtu ve výši 69 Kč a dále poplatek za přistoupení k pojištění ve výši 283 Kč měsíčně. Splatnost všech závazků byla stanovena na květen 2020. Čerpání úvěru ve výši 50 tis. Kč pak bylo prokázáno výpisem z účtu žalovaného. Z doložených výzev k úhradě je zřejmé, že žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k zaplacení dluhu, a to ke dni 26. 1. 2020, 2. 2. 2020, 23. 2. 2020 a 22. 5. 2020, přičemž tyto výzvy byly dle dodejek doručovány do sféry dispozice žalovaného (tj. na sjednanou doručovací adresu). Transakce proběhlé na úvěrovém účtu jsou pak zřejmé z doložené transakční historie, kdy žalovaný celkově na předmětném účtu uhradil 31 972,48 Kč. Po provedeném dokazování soud nemohl dospět k závěru, že by mezi stranami došlo ke sjednání platné úvěrové smlouvy dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku a k převzetí závazků z takové úvěrové smlouvy ze straně žalovaného. Námitku opatrovníka žalovaného, že žalovaný s největší pravděpodobností vůbec neovládá jazyk, ve kterém byla smlouva formulována, nejprve potvrdil sám zástupce žalobkyně poukazem na dovětek v žádosti žalovaného o úvěr a v samotné úvěrové smlouvě, v němž je v anglickém jazyce konstatováno, že mu žádost/smlouva byla přeložena/interpretována osobou, které věří. Pokud by žalovaný český jazyk ovládal, neměl by tento dovětek ve smlouvě jakýkoliv smysl. Námitka opatrovníka pak byla posléze potvrzena vyjádřením bývalého zaměstnavatele žalovaného ze dne [datum], podle kterého bylo se žalovaným komunikováno prostřednictvím tlumočníka či jiných mongolských zaměstnanců, kteří český jazyk ovládají. Žádný vyšší stupeň jistoty do sporné otázky, zda žalovaný vůbec mohl rozumět obsahu závazků, které předložená smlouva měla zakládat (popř. do jaké míry jim mohl rozumět), přitom nevnáší ani poukaz strany žalující na anglicky formulované prohlášení o přetlumočení obsahu (žádosti/smlouvy), neboť z ničeho nevyplývá, že by žalovaný ovládal alespoň anglický jazyk, v němž je prohlášení formulováno, tedy že by byl vůbec naplněn předpoklad, na kterém žalující strany svůj protiargument založila. V tomto ohledu tak jde daleko spíše o projev limitovaného eurocentrického vnímání světa (z globálního pohledu lze volbu angličtiny vnímat obdobně jako volbu učiněnou obdobně náhodně jako př. formulaci totožného prohlášení v arabštině nebo hindštině). Vzhledem k tomu, že žalobkyně současně odmítla složit zálohu na náklady jí navrženého dokazování, znemožnila tím bez dalšího bližší posouzení konkrétních okolnostní kontraktačního procesu. Žalobkyně přitom nese důkazní břemeno ohledně skutečností právo zakládajících (tj. zakládajících uplatněné nároky), přičemž strana žalovaná relevantním (přesvědčivým) způsobem zpochybnila kruciální otázku dovršení smluvního konsensu. Nelze přitom přehlížet, že uvedená otázka nabývá na významu právě v souvislosti se zakládáním závazků ze spotřebitelských úvěrů, které se na rozdíl od řady jiných běžně uzavíraných smluv v současnosti vyznačují extrémně rozsáhlou masou smluvní dokumentace, a tedy i závazků stran takovou dokumentací zakládaných (vcelku není pochyb o tom, že u smluv, které nezatěžuje nepřehledná masa desítek až stovek normostran nejrůznějších všeobecných, úvěrových, produktových a dalších podmínek, lze dosažení smluvního konsensu konstatovat nepoměrně snáze). Uplatněné nároky tak soud posoudil dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého jsou si strany povinny navzájem vrátit to, co si navzájem plnily, a to v rozsahu, v němž obohacení trvá (§ 3000 občanského zákoníku). To konkrétně znamená, že pokud úvěrující poskytla žalovanému prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný dle žalobkyně (dle výpisu z účtu) uhradil toliko 31 972,48 Kč (nelze zohlednit započtení plnění žalovaného na smluvní nároky, př. poplatky), pak žalobkyni náleží částka 18 027,52 Kč, včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z přiznané částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty ve výzvě ze dne [datum] (k zaplacení celého dluhu), která byla doručována do sféry dispozice žalovaného dne 26. 5. 2020 a kterou lze považovat za uplatnění nároku na vydání obohacení. Jakkoliv totiž nebylo prokázáno dosažení smluvního konsensu, tedy vědomost žalovaného o obsahu všech přebíraných závazků v době podpisu listiny označené jako úvěrová smlouva, není pochyb o tom, že žalovaný si byl vědom toho, že čerpá peněžní prostředky žalobkyně (byť tedy nemusel mít vědomost za jakých konkrétních podmínek) a že tedy musí věnovat odpovídající pozornost korespondenci, kterou od žalobkyně obdrží (resp. obdržet měl a mohl), včetně zajištění vlastního překladu takové korespondence a adekvátní reakce na její obsah. Dle názoru soudu je nutno rozlišovat otázku dovršení smluvního konsensu v nějakém jedinečném okamžiku a možnost (či opomenutí takové možnosti) zjednat si povědomí o obsahu listin žalovanému adresovaných. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla žalobkyně částečně neúspěšná v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku, ve vztahu k uplatněné pohledávce tak byla žalobkyně ve věci úspěšná z 62 %, tedy má právo na náhradu 24 % jí účelně vynaložených nákladů řízení. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 938 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále odměny zástupce žalobkyně za další tři úkony právní služby (vyjádření na výzvu soudu ze dne 20. 12. 2022, účast na dvou jednáních soudu) ve výši 6 180 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 1 200 Kč dle § 14b odst. 5 a § 13 odst. 3 advokátního tarifu, cestovného na trase [obec] [obec] a zpět ke dvěma jednáním soudu (při počtu ujetých 344 km/1 cestu tam a zpět, průměrné spotřebě 7,1 l nafty [číslo] km a amortizaci dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.) ve výši 5 732 Kč, náhrady na promeškaný čas na cestě ve výši 2 000 Kč za dvacet započatých půlhodin dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a dále náhrady na DPH ve výši 3 362,52 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Při podílu 24 % pak soud přiznal žalobkyni celkově částku 4 875 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně. V daném případě se přitom jedná o další z řady obdobných žalob téže žalobkyně podané na ustáleném formuláři, do kterého jsou pouze doplňovány údaje identifikující konkrétní věc, jinak však ve svém obsahu, druhu uplatněných nároků a jejich právní kvalifikaci neměnném, tudíž bylo namístě při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout k ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Z účtovaných úkonů právní služby nebylo důvodu př