11 C 192/2021-72 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že na základě žádosti žalovaného ze dne [datum] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], žalovanému revolvingový úvěr do výše 35 tis. Kč, resp. do výše 80 349,78 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty a zavázal se jej hradit formou měsíčních splátek ve výši min. 5 % dlužné částky spolu s úrokem ve výši 22,68 % ročně. Současně se zavázal v případě prodlení uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a dále k úhradě poplatku ve výši 100 Kč za odeslání upomínky a poplatku ve výši 600 Kč jako náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek pak úvěrující dopisem ze dne 25. 11. 2020 od úvěrové smlouvy odstoupila a pohledávky ze smlouvy postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalovaném domáhala úhrady dlužné jistiny úvěru ve výši 35 910,22 Kč, poplatku k úhradě nákladů spojených s vymáháním ve výši 600 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou jednotlivých splátek vyúčtovanou za období od července do října 2020 ve výši 793,50 Kč, sjednaného úroku z úvěru kapitalizovaného za dobu trvání úvěrového vztahu ke dni 31. 12. 2020 ve výši 4 399,75 Kč a dále ve výši 22,68 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a také úroků z prodlení z celkové uplatněné částky od 1. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil prostřednictvím své opatrovnice tak, že poukázal na skutečnost omezení svéprávnosti a dále se vyjadřoval již jen ke svým majetkovým poměrům. Po změně opatrovníka již stranou žalovanou nebylo reagováno vůbec. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z doložené žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně došlo k uzavření smlouvy, na jejímž základě byl žalovanému ze strany úvěrující poskytnut revolvingový úvěr s původním úvěrovým rámcem 35 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 22,68 % ročně se splatností k 17. dni v měsíci, spolu s poplatkem za správu a vedení úvěru ve výši 69 Kč měsíčně. V žádosti/smlouvě strany byly sjednány rovněž důsledky nesplnění povinnosti ke splácení úvěru, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, poplatek 600 Kč jako náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku a také poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. Shodně pak vyplynulo též ze sazebníku poplatků. Čerpání úvěru v rámci povoleného úvěrového rámce ze strany žalovaného má soud při absenci jakýchkoliv námitek žalované strany a s přihlédnutím k praxi odvolacího soudu za prokázané interní transakční historií žalobkyně, jakkoliv lze mít důkazní hodnotu vlastních neautorizovaných listin strany sporu za obecně diskutabilní. Dle doložených obchodních podmínek byl žalobce oprávněn odstoupit od smlouvy a požadovat splacení celého dluhu vč. příslušenství mj. v případě prodlení dlužníka s úhradou alespoň dvou následujících splátek či v případě prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než tři měsíce (bod 3 produktových podmínek). Jednotlivé transakce proběhlé na úvěrovém účtu vyplývají z předložené transakční historie, z níž je zřejmé čerpání postupné čerpání i splácení revolvingového úvěru. Odstoupení od úvěrové smlouvy původní věřitelkou bylo v řízení prokázáno dopisem ze dne 25. 11. 2020. Postoupení pohledávek z předmětné smlouvy bylo v řízení prokázáno doloženou postupní smlouvou vč. příloh a dále notifikací postoupení. 4. Z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyplývá, že žalovaný trpí již od narození trvalou a nevyléčitelnou duševní poruchou, v jejímž důsledku není schopen starat se o sebe a vlastní záležitosti a dále není schopen samostatně právně jednat nad rámec běžných záležitostí každodenního života a nakládání s finanční částkou nad 1 tis. Kč týdně. Dle závěrů znalce žalovaný není schopen adekvátně vyhodnotit důsledky uzavření jakékoliv smlouvy. 5. Po provedeném dokazování soud mohl podané žalobě vyhovět toliko z části vzhledem k tomu, že žalovaný byl rozsudkem nadepsaného soudu ze dne 29. 5. 2020, č. j. 19 Nc 32004/2019-95, omezen ve své způsobilosti k právnímu jednání v tom rozsahu, že není schopen vůbec právně jednat s výjimkou běžných záležitostí každodenního života a nakládání s částkou 1 000 Kč týdně, jak plyne z odůvodnění rozsudku, které interpretačně vyjasňuje obsahově poněkud zastřený výrok. S ohledem na povahu omezení žalovaného pak není pochyb o tom, že žalovaný nebyl schopen adekvátním způsobem pochopit a vyhodnotit důsledky spojené s uzavřením úvěrové smlouvy o revolvingovém úvěru, snad nad rámec prosté úvahy, že půjčené peníze by měl vrátit. Revolvingová úvěrová smlouva s desítkami stran podrobných úvěrových podmínek představuje mimo jakoukoliv pochybnost natolik komplexní právní figuru, že nelze pochybovat o tom, že žalovaný neměl jakoukoliv smysluplnou představu o tom, jaké důsledky by pro něj z jejího uzavření měly vyplývat. Soud nemá dále pochyb o tom, že by snad žalovaný byl schopen vyhodnotit úroková či sankční ujednání, pokud je stěží schopen se vůbec podepsat v parametrech podpisu žáka prvé třídy základní školy, jak je očividné z doložených listin. Povaha omezení žalovaného, jak je popsána ve znaleckém posudku, nemohla podle názoru soudu evokovat na straně smluvního partnera žalovaného vůbec úvahu o schopnosti žalovaného dané právní jednání podstoupit, bylo by tedy možno uvažovat o konkrétních právních důsledcích pro toho, kdo takové jednání se žalovaným vedl (př. náhrada vzniklé újmy). Pokud pak žalobkyně poukazovala na jednotlivé splátky žalovaného, lze samozřejmě uvažovat o obecné představě žalovaného, že zapůjčené peníze se mají vracet, nicméně vůbec nevypovídá o schopnosti žalovaného adekvátně vyhodnotit důsledky veškerých smluvních ujednání, které úvěrující vložila do smluvních dokumentů a z nichž nyní žalobkyně dovozuje uplatněné nároky. Ostatně z ničeho nevyplývá, že částečné úhrady nutně činil sám žalovaný. Žalovaný tak dle názoru soudu nebyl vzhledem k nedostatku plné způsobilosti k právním jednáním schopen (způsobilý) uzavřít danou úvěrovou smlouvou, pro žalovaného v jeho ztížených rozumově-volních poměrech nejspíše v drtivé části obsahu (včetně všech obchodních podmínek) zcela nesrozumitelnou, tedy v tomto směru nedošlo k platnému převzetí závazků z úvěrové smlouvy s ohledem na ustanovení § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž se jedná ve shodě se závěry doktríny o neplatnost absolutní, která nevyžaduje uplatnění ze strany žalovaného či jeho opatrovníka, jak odpovídá zvýšenému veřejnému zájmu společnosti na ochraně zájmů takto zvlášť zranitelných osob. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku jsou si strany povinny navzájem vrátit to, co podle smlouvy plnily, a to v rozsahu, v němž obohacení trvá (§ 3000 občanského zákoníku). To následně znamená, že pokud úvěrující poskytla žalovanému prostředky ve výši 74 117,78 Kč, jak vyplývá ze souhrnu čerpání žalovaného dle doložené transakční historie za celou dobu trvání úvěrového vztahu, a žalovaný dle žalobkyně na své závazky z neplatné smlouvy uhradil již 61 684 Kč, pak žalobkyni náleží částka rozdílu ve výši 12 433,78 Kč spolu s požadovaným úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku z této částky ode dne následujícího po uplynutí přiměřené lhůty k plnění po doručení žaloby do sféry dispozice opatrovnice žalovaného (předchozí doručení žalovanému nemohla vzhledem k jeho omezené svéprávnosti působit právní účinky), a to ve výši odpovídající žalobnímu požadavku. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť postrádá oporu v platném právu. 6. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého převážně úspěšnému žalovanému vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Na straně žalovaného ovšem soud žádná náklady neshledal.