11 C 207/2018-102 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po provedeném částečném zpětvzetí žaloby po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 116 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 60ti měsíčních splátkách ve výši 3 954 Kč, počínaje červencem 2017, a to včetně úroku ve výši efektivní úrokové sazby 38,19 % ročně. Žalovaný ovšem sjednané splátky řádně a včas nehradil, když do data zesplatnění uhradil toliko dvě splátky a po zesplatnění pak již jen 4 000 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek tak žalobkyně žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 998 Kč za prodlení delší než 30 dní s úhradou 3. a 4. splátky a dále náhradu nákladů vzniklých prodlením žalovaného ve výši 400 Kč za prodlení delší než 15 dní u 3. a 4. splátky. Jelikož prodlení žalovaného s úhradou třetí splátky dosáhlo délky 65 dní, došlo v souladu se smlouvou k automatickému zesplatnění závazků žalovaného z úvěrové smlouvy ke dni 21. 11. 2017, přičemž nesplacená jistina úvěru a nesplacené úroky ke dni zesplatnění se staly dle smlouvy součástí nové jistiny úvěru ve výši 123 718 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného s povinností uhradit novou jistinu zesplatněného úvěru vznikla žalovanému povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné (nové) jistiny úvěru. Žalobkyně se tak v řízení po žalovaném domáhala původně úhrady části dlužné (nové) jistiny úvěru ve výši 119 718 Kč, neuhrazené smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek ve výši 998 Kč, dlužných nákladů vzniklých prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, dlužné smluvní pokuty za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny kapitalizované za období od 23. 11. 2017 do 3. 7. 2018 ve výši 26 773,56 Kč, sjednaného úroku z úvěru ve výši 32,79 % ročně z částky 114 409,47 Kč od 23. 11. 2017 do zaplacení a konečně též zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny, smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek a z dlužných nákladů vzniklých prodlením od 3. 7. 2018 do zaplacení. Následně bylo vedeno insolvenční řízení, v jehož rámci žalovaný uhradil celkem 73 050,23 Kč, o které vzala žalobkyně svou žalobu zčásti zpět a nadále se domáhala v řízení zaplacení pohledávky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Provedeným dokazováním lze mít za prokázané skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením, tedy že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 116 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 38,19 % p. a. v 60ti měsíčních splátkách ve výši 3 954 Kč, splatných ke každému 17. dni v měsíci počínaje červencem 2017, jak plyne z úvěrové smlouvy, výpisu z účtu žalobkyně a splátkového kalendáře. V úvěrové smlouvě bylo dále sjednáno, že úroky se počítají v podobě efektivní úrokové míry (čl. 2), že úrok i po zesplatnění přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru, že na úrocích přirostlých po zesplatnění úvěru může žalobkyně požadovat pouze částku ve výši maximálně 120 % tzv. celkové částky 237 240 Kč (čl. 2), dále že částečné úhrady splátek se započtou nejprve na úhradu dlužného úroku a posléze na jistinu, dále že tyto se započtou na úhradu nejdříve splatných splátek, následně na úhradu nákladů a následně na smluvní pokuty (čl. 4). V rámci regulace důsledků prodlení úvěrovaného si strany sjednaly povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 499 Kč při prodlení s úhradou splátky (či její části) trvajícím 30 dní (se splatností v 10ti dnech od vzniku povinnosti a s ročním limitem pokut ve výši 2 999 Kč), dále povinnost úvěrovaného k úhradě účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč, pokud prodlení trvalo alespoň 15 dní (se splatností v 10ti dnech od vzniku povinnosti s tím, že povinnost vzniká jen do zesplatnění), dále automatické zesplatnění celé jistiny úvěru, úroků, smluvních pokut a náhrad nákladů prodlení, pokud prodlení s úhradou některé splátky (či její části) dosáhne 65ti dnů, dále přirůstání dosud neuhrazených úroků k nesplacené jistině úvěru (anatocismus) ke dni zesplatnění a konečně vznik práva na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně při prodlení s úhradou zesplatněné (nové) jistiny úvěru (čl. 6 [číslo]. úvěrové smlouvy). Na straně druhé byl smlouvou nastaven i strop uplatněné smluvní pokuty daný jednou polovinou celkové výše úvěru (tj. 58 000 Kč), jak plyne z čl. 6. úvěrové smlouvy. K čerpání úvěru došlo dle otisku dat výpisu dne 7. 6. 2017. Z provedeného dokazování je dále zřejmé, že žalovanému se dostalo zákonem vyžadovaných informací a bylo provedeno i posouzení úvěruschopnosti žalovaného (předsmluvní formulář, hodnocení klienta, výpis záznamů z registrů [příjmení] a NRKI), kterým byl žalovaný shledán úvěruschopným. Žalobkyně pak prokázala i opakované výzvy žalovanému ke splacení jeho závazků (výzvy ze dne 18. 10. 2017 a ze dne 20. 11. 2017) a dále i oznámení o zesplatnění (oznámení z 21. 11. 2017). Příslušnou výzvu a podacím archem lze mít za prokázané učinění předžalobní výzvy a její odeslání v červnu 2018. Předloženou smlouvu soud hodnotil jako platně uzavřenou úvěrovou smlouvu ve shodě s ustanovením § 2395 občanského zákoníku, když žalobkyně jako úvěrující se touto smlouvou platně zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému úvěr ve výši 116 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve sjednaných splátkách spolu se sjednaným obchodním úrokem. Žalobkyně pak dále v souladu s ujednáním stran uplatnila poplatky spojené s prodlením žalovaného a současně řádně sjednanou smluvní pokutu. Bylo tak na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval skutečnosti vylučující uplatněné nároky, žalovaný však zůstal v řízení zcela nečinný a soud proto žalobě v částce odpovídající nedoplatku jistiny úvěru, úroku, sjednaným poplatkům a smluvní pokutě vyhověl a dále v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku též v požadavku na úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný své závazky neplnil, a proto žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním přistoupila k zesplatnění celé jistiny úvěru. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí podle ustanovení § 142 odst. l občanského soudního řádu vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, kdy částečné zpětvzetí žaloby pro dílčí plnění žalovaného v průběhu insolvenčního řízení dlužno hodnotit dle ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu k tíži žalovaného. Soud tak žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu v celkové výši 39 480 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 742 Kč (po jeho částečném vrácení), odměny zástupkyně žalobkyně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a částečném zpětvzetí, kdy jiné úkony nebyly účtovány) ve výši 21 060 Kč podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), odměny zástupkyně žalobkyně za jeden úkon právní služby ze snížené (po zpětvzetí) tarifní hodnoty (účast na jednání) ve výši 4 100 Kč dle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč za 4 úkony právní služby dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrady cestovného na trase [obec] [obec] a zpět ve výši 1 749 Kč (při počtu 212 ujetých km, průměrné spotřebě 7,4 l benzinu [číslo] km a amortizaci dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.), náhrady za promeškaný čas na trase [obec] [obec] ve výši 600 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 6 029 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu), a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu).