11 C 39/2022-96 — Okresní soud v Chebu

Žalobce se po žalovaných domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že je vlastníkem bytu [číslo] v domě [adresa] v [obec] a na základě nájemní smlouvy ze dne [datum], ve spojení s později uzavřenou nájemní smlouvou ze dne [datum], přenechal žalovaným dočasně užívání uvedeného bytu, kdy žalovaní se zavázali hradit nájemné ve výši 3 600 Kč měsíčně a dále zálohy na služby ve výši 5 000 Kč, a to vždy ke každému 25. dni v měsíci. Žalobce se tak v řízení po žalovaných domáhal úhrady nezaplaceného nájemného za červen a září 2021 v celkové výši 7 200 Kč a dále úhrady nezaplacených záloh na služby za červen 2021 ve výši 5 000 Kč, za červenec 2021 ve výši 701 Kč, za srpen 2021 ve výši 600 Kč a za září 2021 ve výši 5 000 Kč, to vše včetně zákonného úroku z prodlení ode dne 26. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaní se k podané žalobě nevyjádřili. Se souhlasem stran soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Z listin doložených stranou žalující má soud za prokázané žalobou tvrzené skutečnosti, tedy vlastnické právo žalobce k bytové jednotce [číslo] v domě [adresa] v [obec], jak se podává z výpisu z katastru nemovitostí. Nájemní smlouvou ze dne [datum] ve spojení s nájemní smlouvou ze dne [datum] lze mít za prokázané trvání nájemního vztahu k předmětné bytové jednotce mezi stranami v období mezi 1. 4. 2021 až 31. 12. 2021, přičemž za užívání bytu se žalovaní zavázali jako společní nájemci hradit nájemné ve výši 3 600 Kč měsíčně a zálohy na služby (teplo, TUV, vodné a stočné, osvětlení, odpady, plyn PB) ve výši 5 000 Kč měsíčně, obojí se splatností k 15. dni v měsíci (v tomto směru je tedy údaj v žalobě neodpovídající). Bezvýsledné předžalobní upomínání žalovaných je zřejmé z doložené kopie předžalobní upomínky, vč. dodejek. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, když žalobce prokázal jednak založení nájemního vztahu na základě platně uzavřené nájemní smlouvy ve smyslu ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a vznik povinnost žalovaných uhradit nedoplatky sjednaného nájemného, stejně jako vznik povinnosti uhradit sjednané zálohy na náklady za služby, které pro nesoučinnost žalovaných nebylo možno prozatím vyúčtovat. Ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak žalobci náleží též požadovaný úrok z prodlení, a to dle jeho požadavku, tedy ode dne následujícího po splatnosti časově posledního požadovaného nároku, nicméně výše zákonného úroku z prodlení činila v době vzniku prodlení toliko 8,25 % (do 30. 6. 2021), resp. 8,5 % (od 1. 7. 2021), tedy ve výši rozdílu soud musel požadavek na zaplacení úroku z prodlení zčásti zamítnout, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalovaní jako společní nájemci jsou vůči žalobci zavázáni (§ 2271 ve spojení s § 2736 občanského zákoníku). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, podle kterého má žalobce, který byl v řízení neúspěšným toliko v poměrně nepatrné části předmětu řízení, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení na straně žalobce přitom sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále z paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celková výše nákladů řízení na straně žalobce tedy činí 1 600 Kč Náklady uplatnění pohledávky jako její příslušenství sdílejí její právní osud, tudíž i k náhradě nákladů řízení jsou žalovaní povinni solidárně, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.