12 C 102/2023-55 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou včetně jejího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení dlužné částky specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o finančním leasingu – Leasingovou smlouvu [číslo] (dále jen„ smlouva“), jíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky finančního leasingu (dále též„ VOP“), splátkový kalendář a předávací protokol. Na základě uzavřené smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala umožnit žalovanému jako leasingovému nájemci užívání dohodnuté věci, a to motorového vozidla [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] při současném závazku žalovaného zaplatit zálohu ve výši 88 020 Kč a následně dle čl. 3 smlouvy po sjednanou dobu 60 měsíců platit nájemné za užívání předmětu leasingu ve výši 10 925 Kč měsíčně s tím, že při včasném a řádném splacení veškerých závazků vznikne žalovanému právo na odkup předmětu leasingu za předem dohodnutou kupní cenu. Dle ust. čl. VI. odst. 2 VOP a splátkového kalendáře byly měsíční splátky splatné vždy k 17. dni v daném měsíci, počínaje 17. 1. 2002. Žalovaný však nedostál své smluvní povinnosti, kdy na uvedenou smlouvu neuhradil ničeho, a zůstal tak v prodlení s 1. až 4. splátkou. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy využila svého smluvního oprávnění a smlouvu v souladu s čl. XII. odst. 1.1. VOP ukončila ke dni 1. 5. 2002. Dle čl. XII. odst. 6 VOP byl pak žalovaný v případě ukončení smlouvy ze strany právní předchůdkyně žalobkyně uhradit všechny nezaplacené leasingové splátky za dobu, po kterou smlouva trvala. Dluh žalovaného tak sestává z celkem čtyř neuhrazených splátek po 10 925 Kč splatných ke dni 17. 1. 2002, ke dni 17. 2. 2002, ke dni 17. 3. 2002 a ke dni 17. 4. 2002. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019, a to s účinností od 15. 3. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za souhlasu účastníků rozhodoval soud dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z doložené Leasingové smlouvy [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne [datum], jejíž součástí byly též Všeobecné obchodní podmínky finančního leasingu, splátkový kalendář a předávací protokol, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému k užívání dohodnutou věc, a to motorové vozidlo [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], za což se žalovaný dle čl. 3 smlouvy zavázal k úhradě zálohy ve výši 88 020 Kč, a dále 60ti měsíčních splátek po 10 925 Kč s tím, že při řádném a včasném splnění svých závazků vznikne žalovanému právo na odkup předmětu leasingu za předem stanovenou kupní cenu ve výši 1 000 Kč. Z předávacího protokolu má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost a předala žalovanému sjednané vozidlo dne 7. 1. 2002. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedostál, když neuhradil sjednané splátky splatné ke dni 17. 1. 2002, ke dni 17. 2. 2002, ke dni 17. 3. 2002 a ke dni 17. 4. 2002 (tj. 1. – 4. splátka). Právní předchůdkyně žalobkyně tak využila svého oprávnění dle čl. XII. odst. 1. 2. VOP a předmětnou smlouvu vypověděla ke dni 22. 4. 2002. Dle čl. XII. odst. 6 VOP však právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na úhradu všech neuhrazených splátek splatných za dobu trvání smluvního vztahu. Dluh žalovaného tak sestává z celkem čtyř neuhrazených splátek po 10 925 Kč splatných ke dni 17. 1. 2002, ke dni 17. 2. 2002, ke dni 17. 3. 2002 a ke dni 17. 4. 2002. Žalobkyně prokázala, že jí byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli v souladu s § 269 odst. 2 a § 262 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, dne [datum] leasingovou smlouvu s právem žalovaného na pronájem motorového vozidla, přičemž se žalovaný současně zavázal k úhradě měsíčních splátek v předem stanoveném počtu a výši. V uvedeném rozsahu však žalovaný svou povinnost nesplnil, když řádně a včas neuhradil splátky splatné za měsíce leden až duben 2002. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení sjednaných splátek ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ ležela na žalovaném, který však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí vyhověl v rozsahu uvedeném pod bodem I. výroku, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a ve výši odpovídající nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 1 748 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 500 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 1 500 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písmeno a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.