12 C 185/2023-21 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou včetně jejího doplněné domáhala zaplacení částky dle výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru vedenou na úvěrovém účtu číslo [bankovní účet], na základě níž banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 60 měsíčních splátkách po 1 277 Kč, a to spolu se sjednaným úrokem ve výši 16,40 % ročně, který byla banka oprávněna ke konci každého kalendářního měsíce kapitalizovat a připsat k jistině úvěru. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, kdy do prodlení se poprvé dostal se splátkou splatnou ke dni 15. 11. 2019, následně žalovaný splácel pouze částečně či po splatnosti. Banka tak využila smluvního oprávnění dle čl. 8 písm. a) a čl. 8 písm. b) úvěrové smlouvy, a žalovaným vyčerpaný úvěr v neuhrazené výši zesplatnila ke dni 26. 6. 2021. Za dobu trvání smlouvy žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 33 129,62 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 16 298,31 Kč na jistinu, ve výši 12 921,20 Kč na smluvní úrok, ve výši 3 000 Kč na poplatky spojené se správou klienta v prodlení a ve výši 910,11 Kč na úroky z prodlení. Po zesplatnění následně žalovaný na úvěr postupně uhradil částku 13 497 Kč, kterou banka započetla ve výši 5 856,76 Kč na jistinu, ve výši 5 083,33 Kč na smluvní úrok a ve výši 2 556,90 Kč na úrok z prodlení. Pohledávka banky za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2021 postoupena žalobkyni. Dluh žalovaného na jistině úvěru tak dosud činí 31 785,57 Kč, přičemž žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z doložené smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi bankou a žalovaným má soud za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy, na jejímž základě se banka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč, vedený na úvěrovém účtu číslo [bankovní účet], přičemž žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 16,40 % ročně, který byla banka oprávněna ke konci každého kalendářního měsíce kapitalizovat a připsat k jistině úvěru, uhradit v 60 splátkách po 1 227 Kč měsíčně. Z transakční historie k účtu číslo [bankovní účet] má soud za prokázané, že banka splnila svou povinnost a úvěr ve výši 50 000 Kč dne 27. 4. 2019 poukázala na výše uvedený bankovní účet žalovaného. Ten však nedostál své povinnosti a nesplácel vyčerpaný úvěr řádně a včas, kdy poprvé se dostal do prodlení již s úhradou splátky splatné ke dni 15. 11. 2019, následně splácel úvěr částečně anebo po splatnosti jednotlivých splátek. Žalobkyně tak využila svého oprávnění dle čl. 8 písm. a) ve spojení s čl. 8 písm. b) smlouvy o úvěru a dopisem ze dne 26. 6. 2021 úvěr v nesplacené výši k témuž dni zesplatnila. Za dobu trvání smlouvy žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 33 129,62 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 16 298,31 Kč na jistinu, ve výši 12 921,20 Kč na smluvní úrok, ve výši 3 000 Kč na poplatky spojené se správou klienta v prodlení a ve výši 910,11 Kč na úroky z prodlení. Po zesplatnění následně žalovaný na úvěr postupně uhradil částku 13 497 Kč, kterou banka započetla ve výši 5 856,76 Kč na jistinu, ve výši 5 083,33 Kč na smluvní úrok a ve výši 2 556,90 Kč na úrok z prodlení. Dluh žalovaného na jistině úvěru tak po započtení všech jeho úhrad dosud činí 31 785,57 Kč. Předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2021. 5. Smlouva uzavřená mezi bankou a žalovaným je dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Banka na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému úvěr a žalovaný byl povinen fakticky vyčerpaný úvěr splatit v souladu se smlouvou a § 2399 OZ ve sjednaných termínech splatnosti, a to včetně sjednaných úroků dle § 2395 OZ. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení úvěru, úroku z úvěru a úroku z prodlení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ ležela na žalovaném, který však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 1 272 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 500 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 1 500 Kč a tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokátka žalobkyně je registrována k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokátky žalobkyně.