12 C 259/2023-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Vznesený nárok odůvodnila tím, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. SU4003151703, na základě níž žalobkyně financovala nákup zboží žalovaného – pračky specifikované žalovaným, a to v částce 15 193 Kč, žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni poskytnutou finanční částku včetně sjednaného úroku ve výši 36,57 % ročně, a to v 30 měsíčních splátkách po 891 Kč. Vzhledem k tomu, že se však žalovaný dostal do prodlení s platbou více než tří měsíčních splátek, přistoupila žalobkyně v souladu se sjednanými podmínkami k zesplatnění úvěru, a to ke dni 16. 8. 2021, když dluh žalovaného sestával z dlužných splátek do dne zesplatnění smlouvy ve výši 4 455 Kč, jistiny v důsledku ukončení smlouvy ve výši 12 027,43 Kč, poplatku za odeslání 3 upomínek po 150 Kč, tedy celkem 450 Kč, poplatku za odeslání oznámení o okamžitém zesplatnění úvěru ve výši 200 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 61 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek ve výši 210 Kč. Žalobkyně však předmětnou žalobou požadovala z titulu bezdůvodného obohacení po žalovaném k úhradě toliko částku 10 313 Kč představující rozdíl mezi výší poskytnutého úvěru a částkou 4 880 Kč žalovaným uhrazenou za dobu trvání smluvního vztahu. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), přičemž žalovaný na výše uvedenou dlužnou částku dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za souhlasu účastníků rozhodoval soud dle ust. § 115a OSŘ bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. 4. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 OSŘ, tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že žalobkyně na základě úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] uzavřené mezi účastníky dne [datum] financovala žalovaného nákup spotřebitelského zboží (pračky), kdy uhradila pořizovací cenu zboží ve výši 15 193 Kč na účet prodejce dne 10. 11. 2020. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni poskytnutou finanční částku včetně sjednaného úroku ve výši 36,57 % ročně, a to v 30 měsíčních splátkách po 891 Kč zahrnujících i sjednané pojištění splátek ve výši 107 Kč měsíčně. Žalovaný však nesplnil svou smluvní povinnost, kdy nesplácel vyčerpaný úvěr řádně a včas, přičemž za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný uhradil toliko 4 880 Kč. Žalovaná tak využila svého oprávnění a v souladu s úvěrovou smlouvou zesplatnila úvěr v nesplacené výši ke dni 16. 8. 2021. Dluh žalovaného tak dle žalobkyně sestával z dlužných splátek do dne zesplatnění smlouvy ve výši 4 455 Kč, jistiny v důsledku ukončení smlouvy ve výši 12 027,43 Kč, poplatku za odeslání 3 upomínek po 150 Kč, tedy celkem 450 Kč, poplatku za odeslání oznámení o okamžitém zesplatnění úvěru ve výši 200 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 61 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek ve výši 210 Kč. Žalobkyně však předmětnou žalobou požadovala po žalovaném k úhradě toliko částku 10 313 Kč představující rozdíl mezi výší poskytnutého úvěru a částkou 4 880 Kč žalovaným uhrazenou za dobu trvání smluvního vztahu. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě předžalobní výzvou ze dne 21. 2. 2022, přičemž žalovaný na výše uvedenou dlužnou částku dosud ničeho neuhradil. 5. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, když žalobkyně prokázala, že dne 10. 11. 2020 uhradila za žalovaného kupní cenu jím specifikovaného zboží, přičemž žalovaný uhrazenou částku žalobkyni v plné výši nevrátil, když na poskytnutý úvěr dosud uhradil pouze částku 4 880 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí vyhověl v plném rozsahu včetně úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy žalovanému uložil povinnost plnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písmeno a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.