12 C 278/2023-20 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 43 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se dle Dohody o uznání dluhu a jeho splácení, uzavřené mezi účastníky dne [datum] (dále též„ dohoda“), zavázal k úhradě poskytnuté částky v 15 pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, přičemž poslední předepsaná splátka činila 1 000 Kč. Žalovaný však neuhradil žádnou z předepsaných splátek, celý dluh ve výši 43 000 Kč se tak stal splatným ke dni [datum]. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), přičemž žalovaný na výše uvedenou dlužnou částku dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za souhlasu účastníků rozhodoval soud dle ust. § 115a OSŘ bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. <i>4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> 5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 OSŘ, tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném s ohledem na uznání dluhu dle ust. § 2053 OZ. Žalovaný však v řízení ničeho netvrdil, tudíž ani neprokazoval. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že žalobkyně spolu s žalovaným uzavřeli dne [datum] Dohodu o uznání dluhu a jeho splácení, ve které žalovaný svým podpisem uznal co do důvodu a výše svůj závazek vůči žalobkyni spočívající v povinnosti splatit částku 43 000 Kč jakožto úhradu za nesplacenou zápůjčku, kterou žalobkyně žalovanému poskytla v hotovosti dne [datum]. Žalovaný byl ve znění čl. 2 odst. 2 dohody povinen splatit dlužnou částku v 15 měsíčních splátkách po 3 000 Kč, přičemž poslední předepsaná splátka činila 1 000 Kč. Dále bylo mezi účastníky dle čl. 3 dohody ujednáno oprávnění žalobkyně zesplatnit dlužnou částku v dosud nesplacené výši v případě prodlení žalovaného s jakoukoli úhradou delšího než 10 dnů. Žalovaný nesplnil svou povinnost, kdy na svůj dluh neuhradil ani jednu z předepsaných splátek, dluh v plné výši 43 000 Kč se tak stal splatným ke dni [datum]. Následně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne [datum], žalovaný však dosud na svůj dluh ničeho neuhradil. Z uvedeného důvodu soud v souladu s § 2390 OZ uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku odpovídající nesplacené výši zápůjčky, a to včetně úroku z prodlení podle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž soud uložil žalovanému povinnost uhradit tuto částku žalobkyni dle ust. § 160 odst. 1 OSŘ ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 2 150 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 2 820 Kč dle § 7 bod 5 AT v celkové výši 8 460 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně, a to ve výši 1 966 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.