12 C 359/2023-44 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou včetně jejího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení dlužné částky specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] (dále jen„ banka“), uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [anonymizováno] [bankovní účet] (dále též„ smlouva o úvěru“), na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly Obecné obchodní podmínky, Produktové obchodní podmínky a Sazebník poplatků. Žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 18 % ročně a ceny za služby spojené s poskytnutím úvěru, jeho správou a poplatek za vedení účtu ve výši sjednané ve smlouvě o úvěru a Sazebníku poplatků. Žalovaný byl povinen splácet vyčerpaný úvěr průběžně bez určení minimální výše splátky a současně nepřekročit povolený limit kontokorentu, v tomto rozsahu však žalovaný svou povinnost nesplnil. Banka proto v souladu s čl. 9 písm. b) a 10.1 písm. c) Produktových obchodních podmínek zesplatnila úvěr ke dni 7. 9. 2020. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného vyčíslen na částku 11 521,16 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka banky za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh ani přes žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za souhlasu účastníků rozhodoval soud dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [anonymizováno] [bankovní účet] uzavřené mezi bankou a žalovaným dne [datum] má soud za prokázané, že banka poskytla žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč, který byl veden na účtu žalovaného č. [bankovní účet] zřízeného na základě Rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb uzavřené dne [datum] mezi bankou a žalovaným. Žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr postupně splácet, a to vklady v jakékoli výši, spolu s úrokem ve výši 18 % ročně a poplatky sjednanými dle Sazebníku poplatků, který byl nedílnou součástí smlouvy o úvěru. Dále byl žalovaný povinen zajistit, aby kreditní obrat na jeho účtu v každém tříměsíčním období činil minimálně 50 % z výše úvěrového rámce, a zároveň při čerpání úvěru nepřekročit výši úvěrového rámce. V uvedeném rozsahu však žalovaný svou povinnost nesplnil, což má soud za prokázané z doložených výpisů z bankovního účtu žalovaného. Banka proto využila svého oprávnění dle čl. 9 písm. b) a 10.1 písm. c) Produktových obchodních podmínek a dopisem ze dne [datum] úvěr zesplatnila ke dni 7. 9. 2020. Konečný dluh žalovaného žalobkyně vyčíslila na částku 11 521,16 Kč sestávající ze započtených plateb žalovaného ve výši 1 500,05 Kč, vyčerpaného úvěru ve výši 7 448,95 Kč, smluvních úroků ve výši 4 716,26 Kč a účtovaných poplatků v celkové výši 856 Kč skládajících se z měsíčního poplatku za vedení účtu ve výši 4 x 199 Kč a poplatku za zaslanou upomínku ve výši 2 x 30 Kč. Následně byla pohledávka banky za žalovaným postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný na výše uvedený dluh dosud ničeho neuhradil, a to i přes žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku ze dne [datum]. 5. Smlouva uzavřená mezi bankou a žalovaným je dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Banka na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr a žalovaný byl povinen fakticky vyčerpaný úvěr splatit v souladu se smlouvou a § 2399 OZ ve sjednaných termínech splatnosti., a to včetně sjednaných úroků dle § 2395 OZ a poplatků. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení úvěru, úroku z úvěru, poplatků a úroku z prodlení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ ležela na žalovaném, který však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroků z prodlení dle § 1970 OZ, když uvedená výše je v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s ust. 160 odst. 1 OSŘ. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.