15 C 323/2021-361 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalobkyně jako bývalá zaměstnankyně žalované utrpěla dne [datum] u žalované pracovní úraz, když uklouzla při plnění pracovních úkolů v kuchyni na zbytku jídla, čímž došlo k poškození zdraví žalobkyně, a to zhmoždění křížokyčelní krajiny a pravého lokte, následkem pádu došlo k lumboischiadickému syndromu s drážděním kořene L5 oboustranně a S1 vpravo. V příčinné souvislosti s pracovním úrazem byla žalobkyně uznána od [datum] invalidní v prvním stupni a byl jí přiznán invalidní důchod prvního stupně, z důvodu přetrvávajících obtíží spojených s pracovním úrazem pak byla žalobkyně ode dne [datum] uznána invalidní v druhém stupni, kdy jí byl přiznán invalidní důchod druhého stupně. Žalobkyně ode dne vzniku pracovního úrazu byla uznána dočasně práce neschopnou a pobírala do [datum] náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, ode dne [datum] vznikl žalobkyni nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Žalobkyně od uvedeného pracovního úrazu není schopna vykonávat pracovní úvazek v plném rozsahu pro nesnesitelné bolesti zad a přetrvávající obtíže. Od měsíce srpna 2018 je žalobkyni ze strany smluvní pojišťovny žalované – [pojišťovna] (dále jen„ pojišťovna“) vyplácena náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Žalobkyně je od počátku této doby až do současnosti v evidenci uchazečů o zaměstnání, z toho důvodu pojišťovna vychází při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku z rozdílu mezi průměrným výdělkem žalobkyně před vznikem škody a výdělkem ve výši minimální mzdy s připočtením invalidního důchodu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě než ve čtyřiceti hodinové pracovní době, když omezená způsobilost žalobkyně je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne [datum], je nutno při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vycházet z výše minimální mzdy úměrně snížené a odpovídající zkrácené pracovní době, ve které je žalobkyně schopna výdělečnou činnost vykonávat, jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR. Dle znaleckého posudku ze dne [datum] vypracovaného [celé jméno znalce] byl v období od [datum] do [datum] pokles pracovní schopnosti žalobkyně v souvislosti s pracovním úrazem o 30 %, tedy žalobkyně je schopna vykonávat pracovní úvazek maximálně v rozsahu šesti hodin denně, od [datum], kdy byla žalobkyně uznána invalidní v druhém stupni, je žalobkyně schopna vykonávat pracovní úvazek maximálně na čtyři hodiny denně. Žalobkyni byla ze strany pojišťovny uhrazena náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v období od [datum] do [datum] ve výši 4 924 Kč měsíčně, celkem částka 24 620 Kč hrubého, v období od [datum] do [datum] ve výši 5 020 Kč měsíčně, celkem částka 60 240 Kč hrubého, v období od [datum] do [datum] ve výši 5 854 Kč měsíčně, celkem částka 70 248 Kč hrubého, v období od [datum] do [datum] částka 6 439 Kč měsíčně hrubého, v období od [datum] do [datum] částka 5 236 Kč měsíčně, celkem částka 20 944 Kč hrubého. Pojišťovna při výpočtu náhrady vycházela z rozdílu mezi průměrným žalobkyně před vznikem škody ve výši 23 020 Kč a výší minimální mzdy v rozhodné době, tedy 12 200 Kč s připočtením invalidního důchodu žalobkyně v roce 2018 ve výši 6 116 Kč, v roce 2019 ve výši 6 803 Kč, v roce 2020 ve výši 7 358 Kč, v lednu 2021 ve výši 7 693 Kč, následně po přiznání invalidního důchodu druhého stupně ve výši 9 768 Kč s odečtením 220 Kč od invalidního důchodu s tím, že průměrný výdělek před vznikem úrazu byl každým rokem valorizován dle příslušného nařízení vlády. Vzhledem k omezené pracovní způsobilosti žalobkyně je však třeba v období od [datum] do [datum] vycházet z minimální mzdy v poměrném rozsahu toliko šesti hodin denně, tedy z částky minimální mzdy ve výši 9 150 Kč, namísto celé minimální mzdy ve výši 12 200 Kč. V období od [datum] do [datum] je pak třeba vycházet z minimální mzdy v poměrném rozsahu čtyř hodin denně, tedy z minimální mzdy ve výši 6 100 Kč. Rozdíl oproti pojišťovnou vyplacené částce pak představuje žalobkyní uplatněný nárok. 2. Žalovaná považovala žalobní návrh za nedůvodný s tím, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována a žalobkyně měla uplatnit svůj nárok vůči pojišťovně. 3. Žalobkyně v replice uvedla, že námitka žalované není důvodná, když žalovaná jakožto zaměstnavatel žalobkyně je nositelem hmotněprávní odpovědnosti v daném právním vztahu vyplývajícím z povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem. 4. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 9. 3. 2022, č. j. 15 C 323/2021-101, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 45 751 Kč. K odvolání žalobkyně byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 5. 2022, č. j. 61 Co 98/2022-140, se závazným právním názorem, že pokud žalobkyně navrhla vypracování doplňku znaleckého posudku a soud tento důkaz pro nadbytečnost zamítl, zatížil řízení vadou, která může za následek nesprávnost rozhodnutí ve věci. Uložil soudu prvního stupně zabývat se tím, zda je žalobkyně při zdravotním omezení v důsledku utrpěného pracovního úrazu schopna vykonávat na plný úvazek jinou vhodnou práci z hlediska zdravotního stavu ve vazbě na její pracovní schopnosti a dosaženou kvalifikaci, a pokud ano, o jakou práci se jedná. 5. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že její nejvyšší dosažené vzdělání je střední odborné v oboru prodavačka se zaměřením pro potravinářské zboží. Žalobkyně doložila své předchozí pracovní zkušenosti, kdy v období od prosince 1995 do dubna 1996 byla zaměstnána na pracovní pozici prodavačky, od března 1996 do dubna 1996 na pozici pracovnice výroby a potisku porcelánu, od března 2005 do dubna 2009 na pozici auditorky technických pružin a v období od července 2011 do července 2018 na pozici pracovnice sociálních služeb u žalované. Žalobkyně doložila absolvování vzdělávacích kurzů mezi lety 2010 až 2016. Uvedla, že od úřadu práce byla vyslána k šesti potenciálním zaměstnavatelům, kdy byla vždy odmítnuta z důvodu, že nevyhovuje, místo je již obsazeno či z důvodu špatného zdravotního stavu. Uvedla, že nemůže vykonávat práci na plný úvazek pro nesnesitelné bolesti na žádném pracovním místě. 6. Soud tudíž doplnil dokazování, přičemž po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti. Ze shodných tvrzení účastníků soud vycházel ve vztahu ke skutkovému zjištění, že k ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované došlo dne [datum], pravděpodobný průměrný hrubý měsíční výdělek žalobkyně před vznikem škody činil částku 23 020 Kč, invalidní důchod prvního stupně přiznaný žalobkyni od [datum] činil 6 116 Kč měsíčně. Z lékařských zpráv předložených žalobkyní má soud za prokázané, že žalobkyně byla v souvislosti s úrazem prodělaným dne [datum] hospitalizována na neurologickém oddělení nemocnice [obec] od [datum] do [datum], na neurologickém oddělení nemocnice [obec] od [datum] do [datum] pro lumboischiadický syndrom s iritací L5 oboustranně a S1 vpravo jako následkem pádu v zaměstnání dne [datum]. Vzhledem k přetrvávajícím bolestem, kdy žalobkyně byla od doby pracovního úrazu v pracovní neschopnosti, byla žalobkyně následně od [datum] do [datum] hospitalizována na neurologii nemocnice [obec] pro LS syndrom při MRI prokázané hernii disku L5/S1. V době od [datum] do [datum] byla žalobkyně hospitalizována na neurochirurgické klinice FN [obec], kdy dne [datum] došlo k odstranění hernie. Následně v době od [datum] do [datum] byla hospitalizována na neurologii nemocnice [obec] pro chronický LS syndrom s pseudoradikulární iritací do LDK. Žalobkyně byla stále v pracovní neschopnosti, kdy došlo opakovaně k prodloužení podpůrčí doby. Následně byla žalobkyně odkázána do ambulance bolesti. K ukončení pracovní neschopnosti došlo dne [datum]. 7. Z posudku o invaliditě [stát. instituce] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně byla uznána invalidní druhého stupně s mírou poklesu pracovní schopnosti o 40 %. Vzhledem k vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace byla zvýšena míra poklesu o 10 % na 50 %, příčiny poklesu pracovní schopnosti byly označeny chronický polytopní VAS s dominancí LP, FBSS, CB, CC sy, chronická nemaligní bolest LP, lehká lese n.peroneus I.sin dle EMG, stresová inkontinence. Žalobkyni byl přiznán od [datum] invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 9 765 Kč měsíčně (rozhodnutí ČSSZ ze dne [datum]). 8. Z vyrozumívacího dopisu pojišťovny k pracovnímu úrazu/nemoci z povolání žalobkyně ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] má soud za prokázané,