15 C 440/2021-70 — Okresní soud v Chebu

1. Odpůrčí žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. října 2021 se žalobkyně domáhala určení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že vůči dlužníku [jméno] [příjmení], narozenému [datum], (dále jen„ dlužník“) který je bratrem žalované, má vymahatelnou a vykonatelnou pohledávku. Právním důvodem pohledávky je závazek dlužníka k zaplacení dluhů z leasingové smlouvy [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba], [IČO], a dlužníkem, ohledně nichž byla dlužníku uložena povinnost k placení vykonatelným rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]. Původní věřitelka zanikla v důsledku fůze sloučením s žalobkyní. Podle uvedeného rozsudku [název soudu] byla proti dlužníku nařízena exekuce usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]. Pohledávky žalobkyně přesto nebyly dosud plně uspokojeny. Dlužník poté sjednal dohodu dědiců, podle níž se mu mělo dostat peněžitého plnění od žalované v částce 278 tis. Kč, přestože podle zákonné posloupnosti měl z dědictví získat polovinu hodnoty majetku zůstavitele rovnající se částce 298 410,91 Kč. Majetek v hodnotě 20 410,91 Kč tak nabyla na úkor dlužníka žalovaná a ve vztahu k žalobkyni jde proto o právní jednání, jímž bylo zkráceno právo žalobkyně na uspokojení její pohledávky. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že dlužníku vyplatila polovinu reálné hodnoty dědictví, neboť rozdíl představoval dosud nezaplacenou pohledávku proti (nyní jejímu dlužníku) [jméno] [příjmení] [jméno], narozenému [datum], ohledně níž probíhá před zdejším soudem jiné vykonávací řízení, kde bylo dosud nepravomocně rozhodnuto o částečném zastavení výkonu rozhodnutí. Skutečná hodnota toto pohledávky je proto nižší. V době uzavření dohody s dlužníkem nevěděla žalované nic o jeho dluhu vůči žalobkyni. 3. Žalobkyně v reakci na to doplnila, že ani z peněz, které měla žalovaná vyplatit dlužníkovi, nebyly pohledávky žalobkyně uspokojeny ani částečně. 4. Existence vykonatelné pohledávky žalobkyně v celkové výši 191 036,80 Kč s úrokem z prodlení 3 % z této částky za období od 22. ledna 2005 do zaplacení a ve výši 57 229,20 Kč jako náhrada nákladů řízení byla zjištěna z žalobkyní předloženého rozsudku [název soudu]. Tato skutečnost je soudu také známa z vlastní činnosti podle usnesení zdejšího soudu o nařízení exekuce ve věci sp. zn. [spisová značka]. Právní nástupnictví žalobkyně po závazkové věřitelce dlužníka vyplývá z usnesení soudní exekutorky [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], jímž byl připuštěn vstup žalobkyně do exekučního řízení namísto původní oprávněné. 5. Z vlastní činnosti je soudu také známo, že výše uvedeným usnesením (dědického soudu) ze dne [datum] byla jednak určena čistá hodnota pozůstalosti v částce 596 821,82 Kč (výrok I.) a jednak byla schválena dohoda dlužníka s žalovanou, podle níž přejala žalovaná veškerý majetek náležejíc do pozůstalosti a zavázala se vyplatit dlužníku do 31. prosince 2021 na jeho dědický podíl částku 278 tis. Kč. 6. Podle § 589 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) platí, že zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Podle § 590 odst. 1 písm. c) téhož zákona se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání, kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel. 7. Základními předpoklady právní neúčinnosti jsou a) právní jednání dlužníka, jímž je b) zkracováno uspokojení pohledávky věřitele. Dohoda dědiců jistě je právní jednání, neboť se jím mění práva a povinnosti smluvních stran, byť teprve po schválení dědickým soudem. Ohledně zkrácení věřitele judikatura v zásadě nepřipouští výklad právní teorie, podle nějž se za zkrácení považuje jakékoli jednání či opomenutí dlužníka, jímž je byť jen ztížena možnost uspokojení pohledávky. Nutné je přímé zmenšení majetku dlužníka (např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4886/2007; všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Odhlédneme-li tedy od toho, že podle žalobkyně nebyly peníze vyplacené žalovanou zjevně použity na umoření pohledávky žalobkyně a tím tedy došlo k eliminaci možnosti žalobkyně na uspokojení, lze přitakat žalobkyni v tom, že peněžitá výplata neodpovídala zjištěné ceně dědictví, jež se mělo dlužníkovi žalobkyně dostat. Byť se tak stalo jen v části, nelze zřejmě vyslovit právní neúčinnost jen k části odporovaného právního jednání. Žalovaná totiž netvrdila, že by skutečná hodnota pozůstalosti (dědictví) byla jiná, když její jediná námitka o důvodu rozdílu sjednané ceny vypořádávaného dědického podílu od zjištěné hodnoty aktiv (poloviny) dědictví byla vyvrácena závěry vyjádřenými v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], jakožto odvolacího soudu ve věci výkonu rozhodnutí vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] Odvolací soud totiž potvrdil jen částečné zastavení výkonu rozhodnutí proti povinnému [jméno] [příjmení] [jméno], přičemž provedený výčet sumy zbývajících pohledávek žalované převyšuje výrazně hodnotu, která nebyla dlužníkovi žalobkyně vyplacena v důsledku dohody dědiců. Žalovaná nakonec potvrdila, že v odkazovaném vykonávacím řízení o prodeji nemovitostí povinného byl již proveden odhad ceny nemovitostí. Výkon rozhodnutí tedy zjevně směřuje k reálnému uspokojení pohledávky žalované. 8. Dalším předpokladem vyslovení právní neúčinnosti jsou subjektivní podmínky. Žalovaná je podle § 22 odst. 1 OZ osobou blízkou dlužníkovi žalobkyně. Ve prospěch žalované došlo k odporovanému právnímu jednání. Protože žádná z účastnic netvrdila, že by peníze vyplacené žalovanou byly použity na uspokojení pohledávky žalobkyně, lze důvodně předpokládat, že dlužník žalobkyně odporovaným jednáním jednal s úmyslem žalobkyni zkrátit. Žalovaná nakonec netvrdila nic, z čeho by se mělo podávat, že jí úmysl dlužníka zkrátit žalobkyni nebyl znám, nebo nemusel být znám. Pouhé tvrzení o tom, že nevěděla o zkracované pohledávce, k prolomení této podmínky nestačí. Ustanovení § 590 odst. 1 písm. c) OZ totiž upravuje skutkový předpoklad zániku odpůrčího práva jen při nezaviněné nevědomosti žalované o zkracujícím úmyslu dlužníka. Žalovanou tedy tížilo břemeno tvrzení a důkazní břemeno o skutečnostech, z nichž by bylo možné závěr o nezaviněné nevědomosti učinit (viz také rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. května 2001, sp. zn. 21 Cdo 1912/2000, uveřejněný také pod č. 35/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Ani pochybnosti o vědomosti osoby blízké nemohou odpor žalobkyně vyloučit. 9. Shrneme-li výše uvedené, pak v daném případě žalobkyně prokázala, že má vůči dlužníku vymahatelnou (vykonatelnou) pohledávku a svědčí jí tedy aktivní legitimace k podání odpůrčí žaloby. Žalovaná je pasivně legitimována v tomto sporu, neboť je osobou, v jejíž prospěch bylo odporované právní jednání dlužníkem učiněno. Vzhledem k tomu, předmětná dohoda dědiců byla uzavřena na jednání před dědickým soudem dne [datum] a odpůrčí žaloba byla podána žaloba 13. října 2021, byla dodržena také zákonem stanovená odpůrčí doba (§ 590 odst. 1 písm. c) a § 591 OZ). Žalobkyně současně prokázala, že odporovaným právním jednáním došlo ke zkrácení možnosti uspokojení její pohledávky, neboť v probíhajícím exekučním řízení proti jejímu dlužníku se nepodařilo zjistit jiný majetek, z nějž by bylo možné tuto pohledávku uspokojit. Proto soud výrokem I. žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. Při rozhodování o nákladech řízení výrokem II. soud vycházel z § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě měla plný procesní úspěch ve věci žalobkyně a má proto právo proti žalované na náhradu vynaložených nákladů. 11. Nahrazované náklady řízení sestávaly z účtovaných výdajů na: Soudní poplatek v částce 2 tis. Kč podle § 137 OSŘ; Odměny zástupkyně žalobkyně za čtyři úkony právní služby, počítané v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní) podle §§ 7, 9 odst. 1 a 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívajících v přípravě a převzetí věci, sepisu žaloby a v účasti na dvou jednáních před nalézacím soudem, a to po 1 500 Kč za úkon, tedy celkem v částce 6 tis. Kč; Hotových (provozních) výdajích zástupkyně žalobkyně spojených s těmito úkony podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč, a to v souladu se závěry vyjádřenými v usn