16 C 249/2023-14 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 71 999 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně zapůjčila žalovanému dne 27. 5. 2022 peněžní prostředky ve výši 71 999 Kč za účelem úhrady dluhů žalovaného. Dne 6. 6. 2022 žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni uznal a současně byla stranami uzavřena dohoda o úhradě dlužné částky v měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem červen 2022 pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný na svém dluhu nezaplatil ničeho, celý dluh se tak stal splatným dne 20. 6. 2022. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání. 4. Z příjmového dokladu ze dne 27. 5. 2022 se podává, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 71 999 Kč za účelem úhrady dluhů žalovaného tam specifikovaných. Z listiny označené jako Uznání dluhu a dohoda o splátkách vyplývá, že žalovaný dne 6. 6. 2022 uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše, přičemž jeho podpis je na předmětné listině úředně ověřen. Strany současně uzavřely dohodu o úhradě dlužné částky ve výši 71 999 Kč v pravidelných 15 měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem červen 2022 s tím, že poslední splátka bude ve výši 1 824 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky byla stranami v článku III. bodu 4 sjednána ztráta výhody splátek. V článku IV. bodu 2 předmětné dohody bylo stranami pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu sjednáno právo žalobkyně na zákonný úrok z prodlení a právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván ještě předžalobní výzvou ze dne 18. 10. 2022, která byla žalovanému zaslána dle podacího lístku dne 20. 10. 2022. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2053 OZ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Shora zjištěný skutkový stav soud pro právní stránce posoudil následovně. Mezi stranami byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 OZ, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému dne 27. 5. 2022 peněžní prostředky ve výši 71 999 Kč. Žalovaný dne 6. 6. 2022 svůj dluh vůči žalobkyni uznal a toto jeho prohlášení splňuje obsahové i formální náležitosti uznání dluhu, které na něj shora citované ustanovení § 2053 OZ klade. V projednávané věci se tak má za to, že dluh v okamžiku jeho uznání trval. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně neexistence dluhu, případně ohledně jiných skutečností oslabujících či vyvracejících nárok žalobkyně spočívala na žalovaném, který však v řízení zůstal zcela nečinný, proto soud žalobě vyhověl v rozsahu uplatněné jistiny. Ohledně příslušenství pohledávky dospěl soud k následujícímu závěru. Smluvními stranami bylo v dohodě o splátkách ze dne 6. 6. 2022, konkrétně v článku IV. bodu 2, sjednáno pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek právo žalobkyně na zákonný úrok z prodlení a toto ujednání má oporu v ustanovení § 1970 OZ. Z předmětné dohody a tvrzení žalobkyně vyplývá, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou již první splátky splatné dne 20. 6. 2022. V souladu s článkem III. bodu 4 předmětné dohody se již dne 21. 6. 2022 stal celý dluh splatným, byť žalobkyně požaduje úrok z prodlení až ode dne 23. 6. 2022. Ke dni prodlení žalovaného byla dle § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., úroková sazba ve výši 11,75 % ročně. V tomto rozsahu je tedy nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení důvodný, soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku pod bodem I. uvedeno. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 8. Výrokem pod bodem II. pak soud s ohledem na výše uvedené zamítl nárok žalobkyně v rozsahu rozdílu žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, resp. žalobkyní požadované úrokové sazby a úrokové sazby pod bodem I. výroku tohoto rozsudku přiznané. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení. V projednávané věci měla žalobkyně neúspěch pouze v rozsahu 4 %, a proto má dle shora citovaného ustanovení ve spojení § 142a o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce 13 730 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 880 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 71 999 Kč sestávající z částky 3 980 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé), dále z částky 1 990 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění) a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uloženo k rukám zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 o. s. ř.