16 C 260/2023-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 179 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 11. 7. 2022 v obci [obec], v [příjmení] [jméno] fyzicky napadl pojištěnce žalobkyně [jméno] [příjmení], narozeného 7. 4. 2000, a to tak, že ho několikrát udeřil do oblasti obličeje a jednou kopnul do oblasti pánve, čímž mu způsobil zranění. Žalovaný byl rozhodnutím Komise pro projednávání přestupů města [obec] ze dne 27. 9. 2022, č.j. MUAS/33018/2022, uznán vinným spácháním přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., které nabylo právní moci dne 27. 10. 2022. V souvislosti s tímto protiprávním zaviněným jednáním žalovaného žalobkyně uhradila náklady léčení poškozeného pojištěnce ve výši 11 179 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení předmětné částky upomínkou ze dne 22. 6. 2023, žalovaný ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Z příkazu Městského úřadu [obec] ze dne 27. 9. 2022, č.j. MUAS/33018/2022, se podává, že žalovaný byl tímto příkazem uznán vinným spácháním přestupku proti občanskému soužití podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 11. 7. 2022 v 22:57 hod. v [příjmení] [jméno] v [obec] několikrát udeřil do oblasti obličeje a jedenkrát kopnul do oblasti pánve [jméno] [příjmení], čímž mu způsobil zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Tento příkaz nabyl právní moci dne 27. 10. 2022. Z vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení vyplývá, že pojištěnci žalobkyně, poškozenému [jméno] [příjmení], bylo v souvislosti s újmou na zdraví ze dne 11. 7. 2022 poskytnuto lékařské ošetření, přičemž náklady vynaložené lékařské péče činily částku v souhrnné výši 11 179 Kč. Z obsahu předmětného důkazu se podávají jednotlivé úkony zdravotní péče, datum jejich provedení i cena těchto úkonů, přičemž zde podrobně popsané úkony zdravotní péče jsou dle MUDr. [jméno] [příjmení], odborné revizní lékařky, v příčinné souvislosti s újmou na zdraví poškozeného ze dne 11. 7. 2022. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení náhrady nákladů výzvou ze dne 22. 6. 2023, ve které stanovila žalovanému lhůtu k plnění v délce 15 dnů od doručení výzvy. Předmětná výzva byla žalovanému dle dodejky zaslána dne 23. 6. 2023. 5. Podle § 55 věty prvé zákona č. 48/1997 Sb., zákona o veřejném zdravotním pojištění, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. 6. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Shora uvedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný dne 11. 7. 2022 fyzicky napadl poškozeného pojištěnce žalobkyně, kterému způsobil zranění, jež si vyžádalo lékařské ošetření. Žalobkyně v souvislosti s tímto jednáním žalovaného, právně kvalifikovaném jako přestupek proti občanskému soužití podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb. dle shora citovaného příkazu Městského úřadu [obec], uhradila poškozenému, jakožto svému pojištěnci, náklady léčení v souhrnné výši 11 179 Kč. Jelikož se žalovaný dopustil vůči pojištěnci žalobkyně přestupku proti občanskému soužití, tedy zaviněného protiprávního jednání, má žalobkyně ve smyslu shora citovaného ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb., nárok na úhradu služeb poskytnutých poškozenému pojištěnci v částce 11 179 Kč, když tato výše úhrady služeb byla předloženými důkazy dostatečně prokázána. Žalovaný dlužnou částku ve lhůtě stanovené žalobkyní nezaplatil, soud proto žalobou uplatněnému nároku co do žalované částky i co do příslušenství v podobě úroku z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vyhověl, a to od 20. 7. 2023, když žalobkyně prokázala zaslání výzvy žalovanému dne 23. 6. 2023, která se do sféry dispozice žalovaného dostala dne 29. 6. 2023. V předmětné výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce 15 dnů, od 15. 7. 2023 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, nicméně žalobkyně požaduje úrok z prodlení až od 20. 7. 2023, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od data žalobkyní požadovaného. Soud tak uzavírá, že shledal žalobu po právu, proto rozhodl tak, jak je ve výroku pod bodem I. uvedeno. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných bez doložení výše hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze 2 úkonů (výzva k plnění, návrh ve věci samé) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, tedy celkem 600 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za přípravu a převzetí věci s odkazem na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2019, sp.zn. 8 Co 897/2019. Nutno pak v této souvislosti poznamenat, že právní závěr Krajského soudu v Českých Budějovicích ohledně nepřiznání náhrady náklady za přípravu věci, pakliže účastník není zastoupen, byl vydán i přes existenci žalobkyní odkazovaného rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2017, sp.zn. 21 Co 489/2017. Soud dále nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za podání ze dne 3. 11. 2023, v němž se žalobkyně na výzvu soudu vyjádřila toliko k možnému postupu soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání a citovala v něm některé pasáže žaloby. Pokud by byla žalobkyně nečinná a na výzvu soudu nijak nereagovala, nastoupila by ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. fikce souhlasu s tímto postupem, proto je soud toho názoru, že tento úkon žalobkyně nelze přičítat k tíži žalovaného, a proto žalobkyni paušální náhradu výdajů za toto vyjádření nepřiznal.