16 C 35/2023-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku s příslušenstvím uvedenou pod bodem I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru – Flexikredit [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec do výše 10 000 Kč s oprávněním čerpat úvěr i prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši stanovené smlouvou. Žalovaný čerpal peněžní prostředky dne 26. 11. 2021, své povinnosti však nedostál, když sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalobkyně proto dne 30. 3. 2022 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný na svůj dluh ani přes zaslanou předžalobní výzvu ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 27. 11. 2009 mezi žalobkyní a žalovaným, přičemž touto smlouvou byly upraveny práva a povinnosti smluvních stran při poskytování bankovních produktů a služeb. Nedílnou součástí smlouvy byly Produktové podmínky a Dispozice, jimiž byly smluvní strany vázány. Dispozice ze dne 21. 9. 2018 konkretizovaly podmínky kontokorentního úvěru – Flexikredit. Vyplývá z nich zejména výše úvěrového rámce, úrok sjednaného úvěru odpovídající sazbě 21,99 % ročně a RPSN odpovídající sazbě 28,66 %. Rovněž z nich vyplývá výše poplatků účtovaných žalovanému. Z výpisu z úvěrového účtu a výpisu z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno čerpání úvěru žalovaným a dále výše účtovaných poplatků odpovídající částce 1 800 Kč. Z listiny označené jako Oznámení o zesplatnění ze dne 1. 4. 2022 vyplývá, že žalobkyně úvěr pro opakované porušení smluvních povinností ze strany žalovaného dne 30. 3. 2022 zesplatnila a vyzvala jej k okamžité úhradě dluhu. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného vyčíslen na částku 15 778,33 Kč a sestával z jistiny ve výši 13 978,33 Kč a poplatků ve výši 1 800 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2022, která byla žalovanému dle podacího lístku zaslána téhož dne. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky a poplatky. Žalovaný peněžní prostředky čerpal, své povinnosti nedostál, neboť sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalobkyně proto zesplatnila dluh žalovaného a vyzvala jej k okamžité úhradě dlužné částky. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na žalovanou částku byť jen částečně plnil. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Na základě Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 27. 11. 2009 ve spojení s Dispozicemi ze dne 21. 9. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 o.z. Smluvní vztah založený úvěrovou smlouvou se řídí režimem zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když k uzavření předmětné smlouvy došlo dnem uzavření Dispozic, tedy 21. 9. 2018, které konkretizovaly podmínky daného úvěru. Na základě Smlouvy o bankovních produktech a službách ve spojení s Dispozicemi byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce a zároveň byl povinen žalobkyni čerpané peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr čerpal, neplnil však svou povinnost jej řádně a včas splácet. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho okamžité úhradě. Vzhledem k tomu, že shora uvedenými důkazy byla prokázána oprávněnost nároků žalobkyně, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, tedy co do jistiny úvěru ve výši 13 978,33 Kč i poplatků ve výši 1 800 Kč, jejichž výše vyplývá z Dispozic. Soud shledal důvodným i nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, když toto právo žalobkyni vzniklo v souladu s § 1970 o.z. pro prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu. Zákonný úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal v kapitalizované podobě ve výši 773,18 Kč za období od 31. 3. 2022 do 26. 11. 2022 a dále v běžící podobě od 27. 11. 2022 do zaplacení, když výše úroků z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 206,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 801 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 15 778,33 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 120 Kč ve výši 1 285,20 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. uloženo k rukám zástupce žalobkyně.