20 C 26/2023-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 7. 9. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku pod bodem I. uvedené částky s úrokem z prodlení, a to z titulu závazku žalovaného ke splacení úvěru poskytnutého mu žalobkyní a z titulu smluvní pokuty. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, kterého rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav spočívající v tom, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 27. 10. 2021, č. SU4003615214, poskytla žalobkyně žalovanému k zakoupení mobilního telefonu úvěr ve výši 11 198 Kč, dle této smlouvy strany učinily její součástí obchodní podmínky a sazebník žalobkyně, ze kterých a ze smlouvy samé vyplývá, že poskytnutý úvěr se žalovaný spolu s úroky ve výši 33,67 % ročně a spolu s pojištěním schopnosti splácet poskytnutý úvěr ročně zavázal splatit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 1 179 Kč, počínaje splátkou splatnou dne 15. 11. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky nehradil, když neuhradil ani první splátku, žalobkyně oznámením ze dne 29. 3. 2022 učinila úvěr splatný najednou (tzv. úvěr zesplatnila) a vyzvala žalovaného k úhradě jistiny úvěru, úroků, nákladů spojených s vedením úvěru a jeho vymáháním a smluvní pokuty, vše do 18. 4. 2022. Žalovaný netvrdil, že následně až do doby před podáním žaloby na svém dluhu byť jen zčásti čehokoliv uhradil. 4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného ke splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 24. 8. 2022. 5. Posoudil-li soud popsanou smlouvu dle formy i obsahu jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (žalobkyně jako úvěrujícího a žalovaného jako úvěrovaného), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky vč. případných nákladů za vedení úvěrového účtu, smluvní pokutu apod. Domáhala-li se žalobkyně toliko částky odpovídající poskytnuté jistině úvěru, soud žalobě zcela vyhověl, a to včetně úroku z prodlení, jehož výše vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 1. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení, podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila zasláním předžalobní upomínky žalovanému (viz výše), pak žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kde podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí odměna advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) 2 x 1 580 Kč, za úkon v podobě sepisu jednoduché předžalobní výzvy náleží zástupci žalobkyně podle § 11 odst. 2 písm. h) uvedené vyhlášky odměna ve výši 790 Kč, za uvedené 3 úkony právní služby dle § 13 cit. vyhlášky zástupci žalobkyně náleží náhrada ve výši dalších 3 x 300 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %, o místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.