28 C 41/2023-27 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou včetně jejího doplnění ze dne 22. 8. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 21 703,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 960 Kč za dobu od 28. 1. 2015 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 743,76 Kč za dobu od 1. 11. 2014 do zaplacení, a to z titulu nesplacených půjček poskytnutých žalované na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), který následně pohledávky za žalovanou postoupil žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Žalovaná byla v průběhu řízení zcela pasivní, netvrdila a neprokázala skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnila svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně včetně doplnění žaloby a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků, a to smluv o půjčce včetně karet zákazníka a smluvních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu a oznámení o postoupení pohledávky, zjištěn následující skutkový stav. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] podle níž žalované poskytla v hotovosti částku 20 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky v kapitalizované výši 2 800 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, celkem se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 34 800 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, kdy první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne ode dne uzavření smlouvy. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 75,72 % Smlouva představovala předtištěný formulář, do kterého byly vypsány údaje o žalované a údaje o shora uvedených částkách a splatnosti půjčky. 4. Dále dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] podle níž žalované poskytla v hotovosti částku 18 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky v kapitalizované výši 2 520 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč, celkem se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 31 320 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 540 Kč, kdy první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne ode dne uzavření smlouvy. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 75,72 % Smlouva představovala předtištěný formulář, do kterého byly vypsány údaje o žalované a údaje o shora uvedených částkách a splatnosti půjčky. 5. Žalovaná splátky řádně nehradila, kdy dle tvrzení žalobkyně na úhradu půjčky na základě smlouvy [číslo] uhradila částku 20 000 Kč, po postoupení pohledávky bylo uhrazeno souhrnně 6 306,20 Kč, žalobkyně uplatňuje nárok na úhradu částky 2 743,76 Kč s ohledem na výši postoupené pohledávky. Na půjčku dle smlouvy [číslo] uhradila žalovaná částku 12 360 Kč, kterou byla umořena jistina, žalobkyně eviduje dluh na jistině 5 640 Kč a neuhrazené poplatky a kapitalizovaný úrok, jak je shora uvedeno. Pohledávku za žalovanou právní předchůdce žalobkyně postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což žalované oznámil sdělením ze dne 25. 4. 2018. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 13. 10. 2022. Žalovaná dluh neuhradila. 6. Soud se předně zabýval tím, zda shora uvedené smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je možno posoudit jako smlouvy o půjčce podle § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ občan. zák.“), kdy smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, přičemž při půjčce lze dohodnout úroky dle § 658 občan. zák. Předmětné smlouvy představují předtištěný formulář, do kterého byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši poskytnuté půjčky a poplatků, o celkové částce, která měla být žalovanou právnímu předchůdci žalobkyně zaplacena, a o výši a počtu týdenních splátek a celkové dlužné částky. 7. Při posuzování těchto smluv soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 - 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětných smluv jako neplatných. S odkazem na uvedený právní názor, od kterého soud neměl důvod se odchýlit, kdy ostatně soud se tímto právním názorem řídí i při rozhodování jiných věcí obdobného skutkového základu, je nutno konstatovat, že v případě první smlouvy a poskytnuté jistiny 20 000 Kč byly sjednány úroky vyčíslené ve výši 2 800 Kč, avšak spolu s těmito úroky do dluhu žalované byly zahrnuty další částky z důvodu dalších sjednaných poplatků, kdy celkové navýšení činilo 14 800 Kč, v případě druhé smlouvy se jednalo o poskytnutou jistinu 18 000 Kč, kdy byly sjednány úroky vyčíslené ve výši 2 520 Kč a spolu s těmito úroky do dluhu žalované byly zahrnuty další částky z důvodu dalších sjednaných poplatků, kdy celkové navýšení činilo 13 320 Kč. Při posouzení předmětných smluv jako celku z těchto vyplývá, že žalovaná měla v souhrnu v obou případech uhradit právnímu předchůdci žalobkyně za dobu 58 týdnů jistinu navýšenou o 74 %, což je výše, která se vymykala výši roční procentní sazby nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány půjčky a úvěry, kdy i výše roční procentní sazby nákladů byla samotnými smlouvami vyčíslena na 75,72 %. Z podoby smluv, kdy se jednalo o předtištěné formuláře připravené právním předchůdcem žalobkyně, je zjevné, že se jednalo o smlouvy, kdy žalovaná neměla žádnou možnost obsah smluvních ujednání nikterak ovlivnit. 8. Ve shodě s názorem Krajského soudu v Plzni ve shora uvedených věcech, který dospěl k závěru, že v daném případě se jednalo o dvoustranný právní úkon absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občan. zák., následně i soud dospěl v této věci k závěru o absolutní neplatnosti shora uvedených smluv o půjčce uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. S ohledem na tento závěr je poté nutno posoudit nárok žalobkyně podle § 451 a násl. občan. zák., podle něhož je žalovaná povinna vydat bezdůvodné obohacení, kdy bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný mimo jiné plněním z neplatného právního úkonu. Žalobkyně má pak právo pouze na vydání toho, co právní předchůdce žalobkyně sám plnil na základě smluv, které nebyly platné, soud proto za zjištění, že žalovaná v případě první ze smluv převzala částku 20 000 Kč, kdy uhradila částku tuto částku převyšující, dospěl k závěru, že na straně žalobkyně není dán nárok na vydání bezdůvodného obohacení; v případě druhé smlouvy žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách poskytnutých a uhrazených, kdy shledal důvodný nárok ve výši 5 640 Kč s úrokem z prodlení, neboť v případě neplatných smluv nelze žalovanou uhrazené splátky započítávat na úhradu uvedených poplatků včetně úroků, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci úspěšná ve větší části a měla by tak právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na její straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny, žádnou náhradu nákladů řízení ani neuplatňovala.