8 C 230/2020-182 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou, podanou dne 27. 4. 2020, domáhala od žalované zaplacení celkem 980 970 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 1. 12. 2012 do zaplacení, a to jako náhrady za ztížení společenského uplatnění. Žalobkyně tvrdila, že s pracovním úrazem ze dne 3. 1. 2011, který utrpěla jako zaměstnankyně žalované, souvisejí trvalé následky, a to a) poúrazové omezení hybnosti páteře – středně těžké – 300 bodů, b) porucha zraku – 300 bodů, c) migréna – 200 bodů, d) poškození šestého a sedmého obratle krční páteře – 480 bodů, e) prasklá pánevní kost – 800 bodů, přičemž žádá odškodnění za 2080 bodů po 250 Kč, tedy ve výši 520 000 Kč, a navýšení bodového ohodnocení o 460 970 Kč. 2. Před zahájením jednání soudu dne 14. 6. 2023, kdy byla věc s účastníky probrána a sdělen předběžný názor soudu ve vztahu k důvodnosti námitky promlčení, vznesené žalovanou a vedlejší účastnicí na její straně, vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět s tím, že nadále již uplatňuje pouze nároky d) a e) v celkové výši 320 000 Kč a navýšení o 25 %, tedy o dalších 80 000 Kč. Soud proto řízení usnesením ze dne 14. 6. 2023, č.j. 8 C 230/2020-145, v rozsahu zpětvzetí žaloby dle § 96 odst. 1, 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), částečně zastavil. 3. Žalovaná i vedlejší účastnice na straně žalované vznesly ve vztahu ke všem vzneseným nárokům námitku jejich promlčení. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda nároky, které zůstaly předmětem řízení, jsou promlčené. 4. Ve vztahu k nároku na náhradu za poškození 6. a 7. páteřního obratle žalobkyně sama v žalobě ve znění jejích doplnění a následně pak znovu na přímý dotaz při jednání soudu uvedla, že o poškození obratlů C6 a C7 se dozvěděla z výsledků lékařského vyšetření provedeného MUDr. [příjmení] dne 6. 1. 2015, přičemž vyšetření bylo realizováno poté, kdy koncem roku 2014 utrpěla jiný úraz a byla poté dne 5. 1. 2015 operována. To odpovídá lékařské zprávě [nemocnice] s.r.o. ze dne 10. 1. 2011, která shrnula výsledek vyšetření počítačovou tomografií (CT) tak, že„ zobrazený skelet C páteře v rozsahu C6-7 bez čerstvých traumatických změn“, tedy žalobkyně se v roce 2011 o zranění 6. a 7. obratle nedozvěděla. Naopak soud nepovažuje za prokázané tvrzení právní zástupkyně žalobkyně, že jednoznačně bylo poškození obratlů C6 a C7 jako následek pracovního úrazu dne 3. 1. 2011 prokázáno až vyšetřením magnetickou rezonancí ve Fakultní nemocnici [obec] dne 28. 2. 2019. Jednak proto, že uvedená lékařská zpráva je značně stručná a ve vztahu k obratlům je v ní jediná lakonická věta„ bulging disků C5/6 a C/7“, aniž by se zpráva jakkoliv vyjadřovala k možné příčině. Dále – a zejména – pak proto, že tvrzení o tom, že žalobkyně se dozvěděla o poškození obratlů až dne 28. 2. 2019 je v rozporu s vyjádřením samé žalobkyně, která výslovně uvedla den 6. 1. 2015 jako den, kdy se o poškození předmětných obratlů dozvěděla v důsledku vyšetření magnetickou rezonancí. Při rozporu mezi vyjádřením právní zástupkyně žalobkyně a žalobkyně samé dal soud přednost jako věcně správnému vyjádření samotné žalobkyně, neboť ta musí nejlépe vědět, kdy se poprvé o tom, že má poškozené obratle C6 a C7, dozvěděla. Soud má tudíž za to, že žalobkyně se dozvěděla o poškození předmětných obratlů dne 6. 1. 2015 po vyšetření magnetickou rezonancí ve Fakultní nemocnici [obec]. 5. Ve vztahu k nároku na náhradu za prasklou pánevní kost žalobkyně tvrdí, že tento úraz zjistila na základě lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 8. 7. 2015 a MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 8. 9. 2015. Soud proto má za to, že se o úrazu žalobkyně dozvěděla nejpozději v létě 2015. 6. Správnost závěrů v bodě 4. nikterak nevyvrací ani jiné žalobkyní předložené důkazy. Zpráva MUDr. [jméno] [příjmení] – [nemocnice] ze dne 8. 7. 2015, zprávy [nemocnice] ze dnů 16. 6. 2017, 22. 6. 2017 a 29. 6. 2017 a zpráva Fakultní nemocnice [obec] ze září 2018 o obratlích mlčí. Posudek o invaliditě ze dne 1. 4. 2019 o tomto poškození zdraví také nehovoří. Závěr soudu o tom, že se žalobkyně dozvěděla o poškození obratlů již 6. 1. 2015, nevyvrací ani lékařská zpráva MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 13. 4. 2023, která rekapituluje zdravotní stav žalobkyně (a to zjevně na základě lékařských zpráv a sdělení samotné žalobkyně) s tím, že dle aktuálního rentgenového snímku„ se shoduje úplně stejný nález jak šíje, tak bederní páteře, jde o zcela shodný nález z roku 2011 viz propouštěcí zpráva 10. 1. 2011 z nemocnice Mar. Lázní, což je prokazatelné z RTG je jednoznačné, že jde o zastaralý úraz C 3,4,5 a C 5,6,7.“ 7. Správnost závěru v bodě 5. pak podporuje rukou psaná poznámka na zprávě MUDr. [jméno] [příjmení] – [nemocnice] ze dne 8. 7. 2015 ve znění„ Zde bylo řečeno, že je to staršího data prim. [jméno]. To mohlo být k úrazu 3. 1. 2011“, což je s ohledem na to, že tento listinný důkaz předložila samotná žalobkyně, zřejmě poznámka zapsaná samotnou žalobkyní, obsahově zcela souladná s tím, co žalobkyně sama tvrdí. Závěr soudu o tom, že se žalobkyně dozvěděla o prasklé pánevní kosti v létě 2015, nevyvrací ani lékařská zpráva MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 13. 4. 2023, která rekapituluje zdravotní stav žalobkyně (a to zjevně na základě lékařských zpráv a sdělení samotné žalobkyně) s tím, že„ 2014 [číslo]. úraz L hlezna operace 5. 1. 2015 kdy na MGR byla zjištěna prasklá zastaralá pánevní kost i prim. [příjmení] z [příjmení]. Lázní“, která naopak připouští ještě o více než půl roku časnější zjištění prasklé pánve žalobkyní. 8. Žalobkyně své nároky na náhradu za snížení společenského uplatnění opírá o tvrzení, že k poškození jejího 6. a 7. páteřního obratle a prasknutí pánevní kosti došlo v důsledku pracovního úrazu, který utrpěla dne 3. 1. 2011. Plynutí objektivních i subjektivních promlčecích lhůt obou nároků se tudíž řídí právní úpravou v zákoně č. 40/1964 Sb., občanskému zákoníku (dále jen„ ObčZ“), který byl účinný do 31. 12. 2013, neboť dle ustanovení § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), účinného od 1. 1. 2014, se podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. <i>9. Podle § 106 odst. 1 ObčZ se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.</i> <i>10. Podle § 106 odst. 2 ObčZ se se právo na náhradu škody promlčí nejpozději za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.</i> 11. Vzhledem k tomu, že se jedná o náhradu škody na zdraví, objektivní promlčecí lhůta se v těchto případech neuplatní. Subjektivní promlčecí lhůta nároku na náhradu za poškození obratlů začala žalobkyni plynout dne 6. 1. 2015, kdy se dozvěděla o poškození, přičemž věděla, kdo za něj odpovídá, a uplynula dne 6. 1. 2017. Subjektivní promlčecí lhůta nároku na náhradu za prasknutí pánevní kosti začala žalobkyni plynout dne 8. 7. 2015, kdy se dozvěděla o úrazu, přičemž věděla, kdo za něj odpovídá, a uplynula dne 8. 7. 2017. Oba nároky jsou tudíž promlčené. 12. Soud se dále zabýval námitkou žalobkyně, že nárok nemůže být promlčený, protože byl uplatněn v řízení, které bylo zahájeno u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 14 Nc 1325/2012 a následně vedeno u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 9 C 185/2012, ale soudy dosud o tomto nároku za ztížení společenského uplatnění nerozhodly, protož rozhodly jen o náhradě za ztrátu na výdělku. 13. S tímto názorem se soud neztotožnil. Čistě teoreticky, pokud by žalobkyně skutečně řádně procesně uplatnila svůj nárok – totožný s nárokem uplatněným v tomto řízení – v předchozím řízení a o takto uplatněném nároku nebylo soudem nalézací ani odvolacím věcně rozhodnuto, bylo by možné takový nárok znovu uplatnit v novém řízení. Okamžikem právní moci rozsudku v původním řízení by totiž odpadla překážka věci zahájené dle § 83 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), neboť o předmětném nároku by se již nevedlo soudní řízení. Vydání doplňujícího rozsudku ve smyslu § 166 odst. 1 OSŘ by po uplynutí zákonné lhůty (15 dnů od doručení rozsudku, resp. do právní moci rozsudku) také již nebylo možné. Současně by nenastala překážka věci pravomocně rozhodnuté dle § 159a odst. 4 OSŘ, neboť o předmětném nároku by soudem věcně rozhodnuto nebylo. Shodný nárok by tudíž bylo možné v novém soudním řízení znovu vznést, přičemž promlčecí doba by po dobu řádného vedení předchozího řízení ve smyslu ustanovení § 112 ObčZ neběžela. Dobou řádného pokračování v řízení by mohla být nanejvýš doba od vznesení nároku v řízení sp. zn. 9 C 185/2012 do dne, kdy rozhodnutí ve věci samé nabylo právní moci. 14. Ze spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. 9 C 185/2012 však soud provedl veškeré možné relevantní listinné důkazy (žaloba ze dne 27. 6. 2012 a jej