8 C 259/2022-27 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím, uvedených v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 27. 1. 2020 se společností [právnická osoba], [anonymizováno 7 slov], [číslo], [země] (dále jen„ původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 20. 6. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 21 903,34 Kč, který měl být splacen do 20. 10. 2021. Žalovaný úvěr do uvedeného data splatnosti nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním svých osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Po dokončení registrace zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí úvěru. Byla prověřena schopnosti žalovaného úvěr splácet výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je nutná 10% rezerva, která se musí rovnat přinejmenším životnímu minimu 3 410 Kč. Dále byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB. V rámci webového rozhraní původního věřitele mu byl zaslán návrh úvěrové smlouvy. Úvěr byl žalovanému poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], přičemž byl identifikován variabilním symbolem [číslo]. Celková výše dluhu po zohlednění dílčích plateb činí 13 903,34 Kč. Žalovaným nebyl dluh uhrazen, navzdory upomínkám. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, které proběhlo bez přítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, který se z účasti omluvil, i žalovaného, který se nedostavil bez omluvy. Z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 20. 6. 2019 (nepodepsaná), loan application info, obchodní podmínky, standardní informace o spotřebitelském úvěru, platební informace, přehled úhrad a výběrů, smlouva o postoupení pohledávek a část seznamu pohledávek, sdělení [příjmení] [příjmení] ze dne 19. 8. 2022, oznámení [právnická osoba] o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2021, předžalobní výzva ze dne 18. 11. 2021, poštovní podací lístek ze dne 18. 11. 2021) byl zjištěn následující skutkový stav. 4. Není prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, když pod listinou„ Smlouva o revolvingovém úvěru“, datovanou 20. 6. 2019, chybějí podpisy obou stran. Prokázáno je jen to, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici některé osobní údaje žalovaného, aniž by z této skutečnosti bylo bez dalšího zřejmé, že tyto údaje poskytl právní předchůdkyni žalobkyně žalovaný. Totéž platí pro nepodepsanou listinu označenou jako„ loan application info“. Nelze dovodit vůli žalovaného uzavřít s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu za podmínek tvrzených v žalobě. 5. Žalobkyní bylo tvrzeno, ale nebylo nijak prokázáno, jak její právní předchůdkyně konkrétně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když absence takové prověření vede k neplatnosti smlouvy, a to nikoliv pouze relativní, vyslovené soudem k námitce spotřebitele, ale absolutní. 6. Ze sdělení [právnická osoba] je prokázáno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl v červnu 2019 žalovaný, banka však nepotvrdila, že by na účet byly v dotazovaném období připsány pod [variabilní symbol] částky v celkové výši 21 903,34 Kč. Žalobkyně neoznačila žádný jiný důkaz, který by prokazoval, že její právní předchůdkyně na tento účet žalovanému poskytla finanční plnění z tvrzené úvěrové smlouvy, či jakékoliv jiné finanční plnění, když za dostatečný důkaz nelze považovat právní předchůdkyní žalobkyně zhotovený prostý přehled úhrad a výběrů, neboť předložený dokument je vyhotoven samotnou [právnická osoba], tedy tvrzenou původní věřitelkou, není nijak potvrzen žalovanou či nezávislou třetí osobou a jedná se tedy o důkaz s nepatrnou důkazní silou, nezpůsobilý prokázat poskytnutí úvěru. 7. Prokázáno bylo postoupení tvrzené pohledávky [právnická osoba] žalobkyni. 8. Soud byl připraven žalobkyni ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), vyzvat k prokázání tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy a prověření úvěruschopnost žalovaného, jakož i k doplnění tvrzení o čerpání úvěru, jinak bude vycházet z toho, že k uzavření smlouvy vůbec nedošlo (a i pokud by došlo, byla by absolutně neplatná) a žalovanému žádné finanční plnění právní předchůdkyní žalobkyně nebylo poskytnuto. Na nutnost u jednání předložit důkazy o uzavření úvěrové smlouvy, prověření úvěruschopnosti žalovaného a poskytnutí finančních prostředků žalovanému byla strana žalující navíc upozorněna v rámci předvolánky právního zástupce k jednání soudu. 9. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). I pokud by to prokázáno bylo, úvěrová smlouva by byla absolutně neplatná z důvodu absence prověření úvěruschopnosti žalovaného, k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (viz zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- [právnická osoba] GK sp. zn. C [číslo] - ECLI:EU:C: [číslo], který konstatoval:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne 23.  dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“; dále rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 22 Co 221/2019, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2017 sp. zn. 64 Co 252/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Protože nebylo prokázáno ani poskytnutí finanční částky žalované bez právního důvodu, nemohlo dojít na straně žalovaného ke vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. OZ. Soud proto žalobu zcela zamítl. 10. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, proto mu dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovanému, který byl po celé řízení pasivní, však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že účastníci vůči sobě nemají na náhradu nákladů řízení právo.