8 C 83/2023-23 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím, uvedených v bodu I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 13. 10. 2021. Předmětem žaloby je nesplacená jistina úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč a úrok dle čl. [číslo bod písmeno] smlouvy ve výši 295,89 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tím žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS ve znění [kód]. Autorizační kód je přidělen žalovanému na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon. SMS Kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne [datum]. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Platba úvěru byla identifikována variabilním symbolem [číslo], který odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Byla prověřena úvěruschopnost žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, přičemž nebyly důvodné pochyby o jeho platební schopnosti. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Při jednání, z účasti na němž se zástupce žalobkyně omluvil a jehož se žalovaný neúčastnil bez omluvy, soud provedl důkazy navržené žalobkyní (smlouva o spotřebitelském úvěru č. [číslo], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení [platební brána] o provedené platbě 1 Kč ze dne [datum], potvrzení [platební brána] o provedené platbě 10 000 Kč ze dne [datum], rámcová smlouva o postoupení pohledávek, dílčí smlouva o postoupení pohledávek [číslo] oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022, předžalobní výzva ze dne 23. 11. 2022, poštovní podací lístek ze dne 24. 11. 2022) zjistil následující skutkový stav. 4. Nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy, když pod smlouvou (a také pod formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) absentuje podpis žalovaného, který podle prohlášení v závěru dokumentu měl na důkaz souhlasu se smlouvou provést podpis elektronickým kódem ve znění„ [kód]“. Je však zřejmé, že tyto údaje musela na smlouvu připojit právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž uvedený kód (přidělený dle tvrzení žalobkyně ad hoc) není obvyklým způsobem podepisování žalovaného, kde by bylo možné předpokládat – pokud to sám žalovaný nezpochybní – že skutečně dokument podepsal. Sama žalobkyně tvrdí, že unikátní podpisový kód zaslala její právní předchůdkyně na žalovaného telefonní číslo, avšak toto tvrzení ničím neprokazuje. Žalobkyně také netvrdí ani neprokazuje, jak technicky žalovaný měl tento svůj ad hoc podpis pod dokumenty připojit. 5. Dále nebylo prokázáno tvrzení o tom, jak právní předchůdkyně žalobkyně konkrétně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když absence takové prověření vede k neplatnosti smlouvy, a to nikoliv pouze relativní, vyslovené soudem k námitce spotřebitele, ale absolutní (k tomu zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. v. GK sp. zn. C -679/18 - ECLI:EU:C: 2020, dále například rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 22 Co 221/2019, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 64 Co 252/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). 6. Soud byl též připraven seznámit žalobkyni se svými výhradami k výši sjednaného úroku (kdy za úrok z úvěru nelze považovat jen uvedenou částku 295,89 Kč, ale též tzv.„ poplatek za sjednání úvěru“ ve výši 798,82), který za 30 dní činí 1 094,71 Kč, tj. 10,95 %, což představuje za 1 rok (365 dní) úrok 133 %. 7. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 10 000 Kč, a skutečnost, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, prokázány jsou potvrzením [platební brána] o provedené platbě a oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky. 8. Protože nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru (a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná z důvodu neprověření úvěruschopnosti žalovaného), ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalovanému, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalovanému, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože další nároky měly vyplývat ze smlouvy, jejíž uzavření nebylo prokázáno. 9. Žalobkyně měla ve věci úspěch co do 70 %, neúspěch co do 30 % vzneseného nároku. Ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ jí tak vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu 40 % všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek za řízení 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14 odst. 5 AT. Při stanovení výše odměny advokáta a náhrady hotových výdajů soud postupoval dle § 14b AT, protože řízení bylo zahájeno tzv.„ formulářovou žalobou“, tedy žalobou podávanou touž žalobkyní opakovaně na ustáleném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech. Žalobkynin advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalobkyně má proto dle § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z náhrady nákladů řízení s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je její osobní povinností. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobkynina advokáta.