10 C 472/2023-21 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel dne 3. 11. 2022 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně půjčila žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne 3. 11. 2023. Dne 8. 11. 2023 žalobkyně půjčila žalovanému dále částku 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 875 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné dne 25. 11. 2022, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč. Dále požaduje žalobkyně smluvní pokutu dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10 % denně z dlužné částky. Žalobkyně uplatňuje na smluvní pokutě částku 2 970 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 3. 11. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 5 000 Kč za současně sjednaného poplatku ve výši 1 625 Kč, když splatnost byla stanovena na den 25. 11. 2022. Následně žalobkyně žalovanému poskytla částku 5 000 Kč a to na základě dodatku ke smlouvě, za sjednaného poplatku ve výši 1 250 Kč se splatností totožnou. Nutno podotknout, že žalobkyně k dodatku ke smlouvě netvrdila téměř ničeho, toliko tomuto po výzvě soudu doložila důkazy. Z těchto lze dovodit, že žalovanému byla částka 10 000 Kč prokazatelně poskytnuta a to zasláním na účet č. [bankovní účet] dne 3. 11. 2022 a dne 8. 11. 2022. Žalovaný na zápůjčku neuhradil ničeho. <i>5. Podle § 2911 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ ObčZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 6. Soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je neplatná. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému byly vyplaceny nejprve finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a následně ve výši 5 000 Kč. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dne 3. 11. 2022 včetně dodatku ze dne 8. 11. 2022 ve smyslu ust. § 2390 ObčZ, avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 ObčZ neplatná. Za vadná považuje soud (týkající se smlouvy ze dne 3. 11. 2022) ujednání o výši poplatku v částce 1 625 Kč, když výše poplatku dosahuje u závazku splatného ve lhůtě 1 měsíce 32,5 % jistiny zápůjčky, tedy 390 % ročně, a RPSN bylo stanoveno ve smlouvě na 10 558 %. Dále dle ustanovení čl. 2 smlouvy, je v tomto sjednáno, že v případě prodlení žalovaného se splacením zápůjčky dosud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky, dle ustanovení čl. 2 sjednání poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 15 %, 25 % nebo 32,5 % dle prodloužení splatnosti o 7, 15 či 30 dnů. A dále dle čl. 2 sjednání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou závazků, stejně jako v čl. 2 výši nákladů za písemné upomínky v částce 500 Kč za každou z výzev. Následně byl uzavřen dodatek k této smlouvě na částku dalších 5 000 Kč, za sjednaného poplatku ve výši 1 250 Kč a za sjednaného RPSN 11 942 %. Je zřejmé, že v případě výše uvedeného„ poplatku“ nejde o nic jiného než o formu úroku. Žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Za úrok soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné jejich označení. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 390 % ročně, (po doložení dodatku ke smlouvě se tato sazba o minimum snížila a to na 345 % ročně) v době, kdy obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů se pohybovala v listopadu 2022 okolo 11,62 % ročně. Je pravdou, že v případě řádného plnění žalovaným ve lhůtě splatnosti, tento nebyl povinen poplatek hradit, nicméně neúměrná výše tohoto poplatku za situace, kdy se žalovaný dostane do prodlení s plněním, stejně jako sjednání dalších sankcí v podobě smluvních pokut, je zcela v rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků podstatně přesahovala horní hranici této obvyklé míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 580 ObčZ neplatné. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné. 7. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení činí vyplacenou částku, tj. 10 000 Kč a žalovaný nezaplatil ničeho, vyhověl soud žalobě co do částky 10 000 Kč v souladu s výrokem I. tohoto rozsudku a v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrokem II. musel soud část žaloby zamítnout a to právě s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o zápůjčce jakožto neplatného právního jednání a tak byly i další nároky spočívající ve smluvní pokutě, poplatcích a nákladech spojených s uplatněním pohledávky s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala. 9. Výrokem III. soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 OSŘ, když větší úspěch je na straně žalobkyně a žalobkyně tak má právo na poměrnou část nákladů. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva prostá – když k zasílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Soud nepřiznal žalobkyni nárok na odměnu za úkon spočívající toliko v doplnění podané žaloby, když bylo na žalobkyni, aby k soudu podala bezchybnou žalobu a nemusela být následně vyzvána k doplnění. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 55 % a neúspěšná co do 45 % a má tak právo na 10 %, tj. částku 207 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobce.