10 C 84/2024-25 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora ve výroku I. a II. tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalobkyně poskytla žalované úvěr dne 8. 3. 2023, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, a úvěr byl ke dni 23. 6. 2023 zesplatněn. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 1. 12. 2023. Předmětem návrhu na vydání el. platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 30 540 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 20 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč. Dále byla mezi účastníky sjednána dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 26. 7. 2023 do data odeslání předžalobní výzvy 1. 12. 2023, tj. ve výši 2 540 Kč.2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že dne 8. 3. 2023 vyplatila žalované částku 20 000 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, avšak k důkazům navrhla výpis z bankovního účtu žalované a dále toliko, aby bylo soudem vyžádáno od ČSOB, a. s. sdělení, zda byla v měsíci březnu 2023 provedena platba ve výši 20 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, a zda je tento účet bankovním účtem žalované, nebo měla žalovaná k tomuto účtu dispoziční oprávnění. Ze sdělení ČSOB, a. s. ze dne 19. 3. 2024 je zřejmé, že majitelem účtu byla žalovaná a že na tento účet byla dne 8. 3. 2023 připsána částka 20 000 Kč. Soud tak k dispozici při jednání měl toliko tyto dva důkazy, jenž mohl provést. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Žádné další důkazní prostředky pak žalobkyně nenavrhla a soud není oprávněn v civilním sporu provádět nenavržené důkazy. K označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma dvou výše uvedených, žádný další neuvedla. Žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Soud byl připraven žalobkyni vyzvat na jednání dne 28. 2. 2024 k označení důkazů prokazujícího uzavření smlouvy o úvěru, a poučit žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny.4. I pokud by soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o úvěru, muselo by být vyřčeno, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši sjednané úrokové sazby 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně. Mimo to byly v čl. IV., 4.2. smlouvy sjednány následky prodlení se splácením ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, stejně jako právo žalobkyně na „účelně“ vynaložené náklady související s prodlením žalovaného s odkazem na Sazebník. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, a za úrok tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 480 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo cca 10 % ročně. Dle judikatury se považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům taková výše úroků, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , spisová značka, ). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Jedná se o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. OZ, přičemž v souladu s ustanovením § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižena i další sankcí, a to smluvní pokutou. V daném případě se tak jedná o smlouvu, jenž se příčí dobrým mravům, jde tedy o smlouvu neplatnou a v souladu s ustanovením § 588 OZ k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolat..5. Vzhledem k výše uvedenému se žalobkyně mohla domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodné obohacení představující vyplacenou částku celkem ve výši 20 000 Kč. Výrokem I. tak soud žalobě co do částky 20 000 Kč vyhověl, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalovaná je v prodlení od 10. 12. 2023 a to s ohledem na ustanovení § 1958 odst. 2 ObčZ, v němž je stanoveno, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. , právnická osoba, s ustanovením § 570 a 573 ObčZ, když byla výzva věřitele odeslána dne 1. 12. 2023, byla doručena dne 6. 12. 2023 (domněnka dojití třetí pracovní den po odeslání). Ve výzvě byla stanovena povinnost k plnění v délce 3 dnů. Soud tedy výrokem I. rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit společně s jistinou i úroky z prodlení ode dne 10. 12. 2023 do zaplacení.6. Výrokem II. soud rozhodl tak, že ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, s ohledem na výše uvedené, když byly další nároky spočívající v úrocích, smluvní pokutě a sjednaného úroku nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.7. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 2 OSŘ vůči žalované vzniklo právo částečnou na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), neboť jde podle § 14b odst. 1 o návrh, který je žalobkyní podáván opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, na ustáleném vzoru, kde jsou pouze měněny údaje týkající se čísla smlouvy, splatnosti a žalované částky. To, že jde o ustálený vzor žalobkyně, v němž žalobkyně mění pouze údaje týkající se převážně čísel faktur, splatnosti a datum uzavření smluv, je patrné například z toho, že žalobkyně na svém ustáleném vzoru ani nezaměňuje ženský rod za mužský, tj. v daném případě jde o žalovanou, avšak žalobkyně se o ní v celé žalobě zmiňuje jako o žalovaném. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 527 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva prostá – když k zasílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, sepis žaloby) po 500 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Žalobkyně byla úspěšná co do výroku I. tedy co do 60,4 %, a neúspěšná co do výroku II. tedy c