11 C 508/2023-35 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že se společností , právnická osoba, . uzavřela dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla uvedené společnosti úvěr ve výši 560 000 Kč, který se úvěrovaná zavázala uhradit ve 12ti měsíčních splátkách ve výši 52 210 Kč, včetně , Anonymizováno, ve výši 66 520 Kč, nicméně této povinnost úvěrovaná nedostála a žalobkyně tak úvěr dopisem ze dne 27. 6. 2023 zesplatnila. Jelikož se žalovaný svým ručitelským prohlášení ze dne , datum, zavázal uhradit závazky společnosti , právnická osoba, ., pokud je neuhradí sama úvěrovaná společnost, k čemuž nedošlo. Žalobkyně se tak po žalovaném jako ručiteli domáhala zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 294 727 Kč, včetně úroku z prodlení z dlužné jistiny od 28. 6. 2023 do zaplacení, dále neuhrazené části úroků z úvěru ve výši 18 533 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z dlužné částky kapitalizované za dobu od 28. 6. 2023 do 7. 11. 2023 ve výši 20 831,79 Kč a konečně též úhrady paušalizovaných nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč.Žalovaný k podané žalobě namítl pouze tolik, že žalobkyně má pohledávky z úvěrové smlouvy vymáhat po společnosti , právnická osoba, ., v rámci probíhajícího insolvenčního řízení, nadále se pak v řízení odmlčel a k nařízenému jednání soudu se již nedostavil.Z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z předložené úvěrové smlouvy č. , hodnota, je zřejmé, že mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, ., byla sjednána úvěrová smlouvy, na jejímž základě se úvěrující zavázala poskytnout úvěrované peněžní prostředky ve výši 560 tis. Kč, které se úvěrovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 66 520 Kč v celkem 12ti měsíčních splátkách po 52 210 Kč, jak uvedeno ve splátkovém kalendáři. Pro případ s úhradou jakýkoliv dlužných závazků ze smlouvy vznikala úvěrované povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z dlužné částky, dále žalobkyni vznikalo právo účtovat účelně vynaložené náklady vymáhání, stejně jako přistoupit k okamžitému zesplatnění celého úvěru. Čerpání úvěru podle uvedené smlouvy je zřejmé již ze shodných tvrzení stran, kdy žalovaný vznik dluhu ve svém vyjádření přímo potvrdil. Vznik vztahu ručení mezi žalobkyní a žalovaným pak lze mít za prokázaný z ručitelského prohlášení žalovaného, ve kterém se žalovaný zavázal uhradit jistinu čerpaného úvěru, ale také veškeré úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuty, náhradu škody i jakékoliv další splatné závazky vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy, pokud takové závazky neuhradí sama úvěrovaná ve lhůtě jejich splatnosti dle úvěrové smlouvy, resp. ve lhůtě 7 dní od výzvy žalobkyně. Zesplatnění závazků úvěrované z úvěrového smlouvy bylo prokázáno oznámením ze dne 27. 6. 2023, uplatnění práva vůči žalovanému jako ručiteli pak výzvou ze dne 16. 10. 2023.Na základě shora uvedených důkazních listin lze uzavřít, že žalobkyně prokázala sjednání platné úvěrové smlouvy dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se úvěrovanou společností a současně i vyplacení úvěru. Dále žalobkyně prokázala platné sjednání utvrzení peněžitých závazků z úvěrové smlouvy jednak smluvní pokutou ve smyslu § 2048 občanského zákoníku, jednak ručení ve smyslu § 2018 občanského zákoníku, k němuž se zavázal žalovaný svým písemným ručitelským prohlášením. Byla též prokázána bezvýsledná výzvy žalobkyně uskutečněna vůči úvěrované společnosti, stejně jako vůči žalovanému jakožto ručiteli (jak zvláštní výzvou, tak v rámci samotné žaloby). Žalovaný přitom v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by závazky z úvěrové smlouvy nevznikly, popřípadě že by byly již uhrazeny, resp. uhrazeny ve větším rozsahu, než by odpovídalo žalobou uplatněným nárokům. Žalovaný v tomto ohledu zůstal v řízení zcela nečinný, soud proto žalobě v částce odpovídající nedoplatku jistiny úvěru a smluvní pokuty a přiznal žalobkyni též úrok ve sjednané výši a dále v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku též na úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého úspěšné žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 623 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 47 900 Kč za pět úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, vyjádření k odporu žalovaného, účast na jednání) podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů za pět úkonů právní služby celkem ve výši 1 500 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady 21% DPH ve výši 10 373,40 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně.