12 C 145/2024-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč na dobu neurčitou, přičemž žalovaný se na základě smlouvy zavázal hradit každý měsíc, vždy nejpozději k 17. dni v měsíci úrok 40 % měsíčně z jistiny za uplynulé období, jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela či zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal opakovaně do prodlení s úhradou úroku, žalobkyně tak využila smluvního oprávnění a úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 14 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně za první měsíc doby čerpání v kapitalizované výši 5 600 Kč, smluvní pokuty dle čl. 4.2. písm. c) smlouvy ve výši 1 750 Kč za prodlení s úhradou jistiny ve výši 0,1 % denně od , datum, do , datum, a úroku z prodlení z částky 19 600 Kč od , datum, do zaplacení.2. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku 14 000 Kč, když tato byla dne , datum, poukázána na bankovní účet číslo , č. účtu, vedený na jméno žalovaného. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru číslo , hodnota, dne , datum, ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši sjednané úrokové sazby 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně. Mimo to byly v čl. IV., 4.2. smlouvy sjednány následky prodlení se splácením ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, stejně jako právo žalobkyně na „účelně“ vynaložené náklady související s prodlením žalovaného s odkazem na Sazebník. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 480 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši 480 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47.3. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 14 000 Kč. Soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 14 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ, a to včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 OZ v žalobkyní požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od , datum, do zaplacení, kdy byl žalovaný na základě výzvy žalobkyně k zaplacení ze dne , datum, , odeslané prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne , datum, , v níž byla žalovanému uložena povinnost plnit do tří dnů, v prodlení s plněním.4. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve sjednaném úroku, smluvní pokutě, a rozdílu mezi žalobkyní požadovaných úrokem z prodlení a soudem přiznaným úrokem z prodlení s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 OSŘ, když žalobkyně byla v rozsahu představujícím cca. 66 % předmětu řízení úspěšná. Právo na částečnou náhradu nákladů řízení tak vzniklo žalobkyni, a to po odpočtu procentního neúspěchu od úspěchu (66 – 34) v rozsahu 32 %. Náklady řízení spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 854 Kč, v nákladech zastoupení žalobkyně advokátem, kde odměna zástupce žalobkyně činí 900 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT, náhradě hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, a náhradě DPH ve výši 21% z odměny a náhrady výdajů podle § 137 OSŘ ve výši 252 Kč, celkem částce 2 306 Kč, z čehož 32 % činí 738 Kč. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 OSŘ.